Constitutional complaint dismissed for being filed late, exceeding the 60-day statutory deadline. The court rejected the appeal due to procedural timeliness violations. The court ruled the complaint inadmissible because it was submitted after the legally prescribed time limit. The court held that the complaint was untimely and therefore inadmissible under the Constitutional Court Act. The court found the complaint failed to meet the statutory filing deadline requirements. The court determined the complaint was procedurally defective due to the missed time limit. The court concluded the complaint was rejected because it was not filed within the required period.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against administrative and court decisions. The applicant argued for the annulment of specific rulings, but the Court found the complaint was submitted approximately ten months after the final administrative decision was served, violating the strict 60-day filing deadline. Consequently, the Court ruled the complaint inadmissible under the Constitutional Court Act without reaching the merits of the underlying case.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if it is filed after the expiration of the sixty-day period following the service of the final procedural decision.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 17. února 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele J. Š., zastoupeného obecnou zmocněnkyní MgA. Květoslavou Šamajovou, adresa pro doručování Štúrova 541/31, Praha 4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 32/2009-282 ze dne 18. 3. 2009, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 4 Cad 78/2007-145 ze dne 10. 6. 2008 a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. 861 121 5437 ze dne 18. 7. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. 2. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel, zastoupený obecnou zmocněnkyní, domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, resp. rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.
Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato podmínka nebyla v projednávané věci splněna, neboť rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 32/2009-282 ze dne 18. 3. 2009 byl právní zástupkyni stěžovatele doručen již dne 8. 4. 2009, zatímco ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu zaslána prostřednictvím Městského soudu v Praze až dne 9. 2. 2010, tedy po uplynutí více než deseti měsíců od data doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Údaj o datu doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu převzal Ústavní soud z ústavní stížnosti stěžovatele evidované pod
sp. zn. II. ÚS 1509/09
, jež směřovala vůči totožným rozhodnutím obecných soudů a jež byla posléze usnesením Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 1509/09
ze dne 21. 10. 2009 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Bylo ostatně zřejmým, že nejpozději v den sepsání předchozí ústavní stížnosti, tzn. dne 6. 6. 2009, musel být stěžovatel s obsahem rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 32/2009-282 ze dne 18. 3. 2009 seznámen. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené za tímto účelem zákonem o Ústavním soudu. Za těchto okolností již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení, neboť na výsledku řízení o ústavní stížnosti by to nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2010
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj