Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 381/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.381.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of lawyer representation and formal defects.

Numero d'incarto III.ÚS 381/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's request to annul a Supreme Court decision due to the absence of a lawyer and formal filing errors. Although the applicant repeatedly ignored prior warnings about mandatory legal representation, the Court deemed further individual reminders ineffective given consistent past refusals. Consequently, the Court dismissed the complaint under § 43(1)(a) of the Constitutional Court Act, noting that the applicant's conduct rendered the defect irreparable.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a complaint without a hearing when the applicant fails to comply with mandatory lawyer representation and formal requirements, provided the applicant has repeatedly ignored prior warnings and the defect cannot be remedied.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation formal filing defects constitutional complaint dismissal irreparable procedural defect repeated warnings ignored

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu
o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009 č. j. 20 Cdo 4843/2009-61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 2. 2010, se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu a současně "nařídil projednat ... podané dovolání 17. 10. 2008". Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení a postupu vedoucímu k jejímu splnění, jakož i o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 56/06

,

II. ÚS 256/06

,

II. ÚS 2521/07

,

I. ÚS 3016/07

,

III. ÚS 272/08

,

I. ÚS 3040/08

).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelových věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj