Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to pending non-appealable appeal.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. L. M. against a Supreme Court ruling because the applicant had simultaneously filed a non-appealable appeal. The court held that since the applicant utilized this additional procedural remedy, the constitutional complaint was premature and inadmissible under the exhaustion of remedies requirement. Consequently, the court ruled that the constitutional complaint could not be substantively examined until the outcome of the pending appeal was determined.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural remedies, including non-appealable appeals filed concurrently, as such concurrent filing precludes the constitutional court from acting as the final instance.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 16. února 2010 ve věci ústavní stížnosti Ing. L. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem, AK se sídlem v Ostravě - Moravská Ostrava, Puchmajerova 7, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2009 čj. 4 Cmo 279/2009-89 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 25. 1. 2010 se Ing. L. M. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2009 vydané v řízení o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2009 čj. 41 Cm 48/2008-68.
Dne 15. 2. 2010 právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu sdělil, že naříkaný rozsudek stěžovatel napadl dovoláním dne 22. 1. 2010.
Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
II. Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.
Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem citovaného zákona.
V projednávané věci podal stěžovatel souběžně s ústavní stížností tzv. nenárokové dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož přípustnost závisí na uvážení Nejvyššího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Stěžovatel nebyl povinen takového dovolání využít, avšak jestliže tak učinil, je třeba jej považovat za poslední procesní prostředek k ochraně práva; proto nezbývá, než podanou ústavní stížnost hodnotit jako předčasně podanou a tedy nepřípustnou.
Na doplnění Ústavní soud dodává, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Ani Ústavní soud nemůže předvídat, zda dovolání bude Nejvyšším soudem vyhodnoceno jako přípustné či nikoliv; věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí Nejvyššího soudu vyčkávat, neboť by tím zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti (srov. usnesení IV. ÚS 434/09, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Jestliže Nejvyšší soud rozhodne o stěžovatelově dovolání způsobem, s nímž nebude spokojen, cesta k podání ústavní stížnosti mu uzavřena nezůstane, jelikož dle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu v případě odmítnutí mimořádného opravného prostředku orgánem, který o něm rozhoduje, jako nepřípustného z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nenařídil k jejímu projednání ústní jednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2010
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj