Constitutional Court dismisses appeal claiming court fee suspension violated property rights and equal protection.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two applicants against a regional court decision suspending their appeal proceedings due to unpaid court fees. The applicants argued that the fees exceeded their income and that the court failed to verify their lack of assets or properly serve the fee notice. The court dismissed the claims, ruling that the regional court acted within constitutional bounds and that the applicants' assertions regarding asset transfers and service of process were unsupported by evidence or applicable law.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if it is obviously unfounded, and the court's decision to suspend proceedings for non-payment of fees does not violate constitutional rights absent proof of inability to pay or procedural defects.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 16. února 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) M. Z. a 2) Mgr. D. Z., zastoupených JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem Pod Věží 3, 568 02 Svitavy, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. října 2009 č. j. 19 Co 436/2009-411, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví označené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo (k jejich odvolání) potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. srpna 2009 č. j. 11 C 133/2005-403. Tímto rozhodnutím tamní soud zastavil řízení (o odvolání žalovaných) s poukazem na přesně označená rozhodnutí nepřiznávající jim osvobození od soudních poplatků a dále na rozhodnutí, jimiž byli k zaplacení soudního poplatku vyzváni, a to s odkazem na to, že neshledal naplnění podmínek uvedených v § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pro posouzení předmětné otázky rozhodném.
Stěžovatelé se cítí být napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dotčeni ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 3 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práva a svobod. Poukázali na to, že soudní poplatek převyšuje mnohonásobně jejich příjem, přičemž zastavením řízení jsou zbaveni možnosti přezkoumání pro ně nepříznivého meritorního rozsudku v odvolacím řízení. Připomněli, že opakovaně tvrdili a osvědčovali, že majetkem v době splatnosti soudního poplatku z odvolání nedisponují, neboť "jejich podíly na dědictví byly převedeny na třetí osoby". Nadto namítají, že podmínky pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebyly splněny proto, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána jen jejich zástupci, nikoliv jim samotným, k čemuž na podporu svého názoru o protiústavnosti takového postupu odkázali na nálezy Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 647/02
,
II. ÚS 118/02
a IV. US 238/99.
Pro tyto důvody se stěžovatelé v petitu návrhu domáhali zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí krajského soudu.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Vycházeje z jejich stížnostních námitek, není možno přisvědčit argumentaci stěžovatelů o porušeni ústavně zaručených práv, když Krajský soud v Hradci Králové z mezí ústavnosti nevykročil. Potud nutno rovněž říci, že samotné tvrzení stěžovatelů o převodu jejich dědických podílů na třetí osoby potom bez dalších souvisejících relevantních tvrzení nemůže závěr o nesprávnosti jeho vývodů založit.
Námitky připínající se k nedoručení výzvy k zaplacení soudního poplatku přímo jim, dovolávající se § 45c odst. 3. o. s. ř. (ve znění účinném do 30. června 2009), jsou lichými jak z pohledu smyslu a účelu předmětné právní úpravy (pojednává o z povahy věci nezastupitelném osobním vykonání příslušného úkonu), tak i z toho důvodu, že stěžovateli označené nálezy, resp. jejich rozhodovací důvody se vztahují k odlišné procesní a právní situaci (totiž ve správním soudnictví blíže v nich popsané) a v daném ohledu byly co do právních konsekvencí nadto nálezem Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 2/07
posléze překonány. Odůvodnění těchto nálezů nepokrývá případ stěžovatelů, naopak obecné soudy náležitě reflektovaly úpravu doručování v občanském soudním řádu obsaženou (srov. i usnesení
sp. zn. I. ÚS 731/09
,
IV. ÚS 2352/08
,
IV. ÚS 43/08
,
I. ÚS 764/08
,
III. ÚS 263/07
,
II. ÚS 671/02
).
Vzhledem k uvedenému byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu