Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 192/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.192.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appear with mandatory lawyer representation.

Numero d'incarto II.ÚS 192/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint because the petitioner failed to appear with a mandatory lawyer representative. Although the petitioner had been repeatedly warned about this procedural requirement in over a dozen prior cases, the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic. Consequently, the complaint was dismissed under the principle that the petitioner was objectively capable of knowing the representation rule from previous interactions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint lacking mandatory lawyer representation is inadmissible, and repeated prior warnings to the same party justify dismissal without further individual notification.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility repeated procedural warnings formalism in constitutional review inadmissible procedural defect

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh stěžovatele odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006 čj. 32 Odo 1223/2006-55, takto

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Svou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu s tím, že toto usnesení "obdržel" dne 15. ledna 2007.

Dříve než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovatelem napadeného rozhodnutí je povinen zkoumat, zda jeho ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Podle ustanovení § 30 odst. 1 tohoto zákona musí být fyzické a právnické osoby, jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem, zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Z ústavní stížnosti však vyplývá, že stěžovatel advokátem zastoupen není.

S ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, se přitom stěžovatel na Ústavní soud od roku 2004 obrátil již více než desetkrát, přičemž byl k odstranění totožné vady opakovaně vyzýván s poučením, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např. sp. zn.

I. ÚS 3016/07

,

II. ÚS 1066/09

,

I. ÚS 2304/09

,

IV. ÚS 56/06

,

II. ÚS 256/06

,

II. ÚS 2521/07

a další).

Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz usnesení I. ÚS 438/09), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho nového poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy ani předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh stěžovatele odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2010

Stanislav Balík

soudce zpravodaj