Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to remove defects and lack of mandatory lawyer representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint without a hearing due to procedural defects and failure to comply with a court order. The applicant, unrepresented by a lawyer, failed to remove specific flaws in their submission within the allotted 30-day period after being formally notified. Consequently, the Court applied the mandatory provision requiring legal representation and dismissed the complaint under the relevant section of the Constitutional Court Act.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint must be filed by a lawyer; failure to remove formal defects or comply with mandatory representation requirements results in dismissal.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele JUDr. J. R., advokátem nezastoupeného, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 39/2009-50 ze dne 19. 8. 2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, které bylo označeno jako "dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 36 Co 39/2009-50 ze dne 19. srpna 09", se stěžovatel, nezastoupen advokátem, obrátil na Ústavní soud, aniž v tomto podání konkretizoval, čeho se ve vztahu k označenému rozhodnutí domáhá. V podání uvedl, že se jedná o záležitost starou 18 let, kdy se domáhá nápravy křivd z neadekvátního zdaňování mzdy, které v konečném důsledku vedlo k tomu, že byl vyštván ze zaměstnání. O rozhodnutí označeném v podání dále uvedl, že mu nikdy nebylo doručeno, a také nikdy nebyl předvolán k jednání soudu.
Podání stěžovatele vykazovalo vady, pro které nebylo možno věc projednat. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Z podání nebylo patrno, které věci se týká, co se jím sleduje a nebyla připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatele. Stěžovatel byl proto vyzván k odstranění uvedených vad dopisem ze dne 9. 12. 2009 a k jejich odstranění mu byla poskytnuta lhůta 30 dnů. Současně mu bylo zasláno poučení o náležitostech ústavní stížnosti vyplývajících z platné právní úpravy. Dále byl poučen, že nebudou-li vady podání ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh odmítnut podle ustanovení § 43 odst.1, písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Uvedená výzva byla stěžovateli doručena dne 22. 12. 2009. Stanovená lhůta k odstranění vad tedy uplynula dne 21. 1. 2010. V této lhůtě reagoval stěžovatel desetistránkovým podáním, které odeslal jako běžnou zásilku dne 28. 12. 2009, a soudu bylo doručeno dne 29. 12. 2009. Vytýkané vady jím však neodstranil. V podání mimo jiné vyložil své stanovisko k povinnému zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti, s nímž nesouhlasí. K tomu Ústavní soud poznamenává, že se k této otázce podrobně vyjádřil ve svém plenárním stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, ve kterém uvedl, že smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení. Obsah písemných podání stěžovatele v této věci, které jsou plné hanlivých výrazů a urážek na adresu různých institucí, jen potvrzuje správnost výše uvedeného závěru.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel přes výzvu soudu vady podání ve stanovené lhůtě neodstranil, ač byl poučen o následcích takové nečinnosti, rozhodl Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem tak, že ústavní stížnost bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. 1. 2010.
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj