Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 129/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.129.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies; applicant failed to use appeal for confusion first.

Numero d'incarto II.ÚS 129/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint as inadmissible because the applicant failed to exhaust all available legal remedies. The applicant challenged a court decision dismissing their appeal for delay, but the court noted they had not yet utilized the specific remedy of an appeal for confusion provided by the Civil Procedure Code. The court ruled that since the applicant did not use this intermediate procedural step, the requirement to exhaust all legal avenues was not met, rendering the constitutional complaint inadmissible under the relevant statute.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; § 218a občanského soudního řádu; § 229 odst. 4 občanského soudního řádu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including specific remedies like an appeal for confusion, before seeking constitutional protection.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility appeal for confusion subsidiarity principle separation of powers civil procedure code procedural prerequisites

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
§ 218a občanského soudního řádu
Projednávaná ústavní stížnost směřuje obsahově proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo stěžovatelovo odvolání odmítnuto pro opožděnost (dle § 218a občanského soudního řádu).
§ 229 odst. 4 občanského soudního řádu
Stěžovateli se tak nabízí možnost podání žaloby pro zmatečnost dle ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu (srov.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád: Komentář, II. díl, 7. vydání, C. H. Beck, 2006, s. 1201
Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád: Komentář, II. díl, 7. vydání, C. H. Beck, 2006, s. 1201).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti S. L., zastoupeného JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem Rumburk, U Jiskry 114/1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 27. 10. 2009 ve věci sp. zn. 30 Co 461/2007,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým mělo být porušeno jeho právo na soudní ochranu.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita, která se odráží v požadavku vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, jinak je ústavní stížnost nepřípustná. Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval bez toho, že by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska zohlednil Ústavní soud v projednávaném případě.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Projednávaná ústavní stížnost směřuje obsahově proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo stěžovatelovo odvolání odmítnuto pro opožděnost (dle § 218a občanského soudního řádu). Stěžovateli se tak nabízí možnost podání žaloby pro zmatečnost dle ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád: Komentář, II. díl, 7. vydání, C. H. Beck, 2006, s. 1201).

Jelikož stěžovatel před podáním ústavní stížnosti institutu žaloby pro zmatečnost nevyužil, nenaplnil hypotézu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2010

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj