Constitutional Court dismisses appeal claiming lack of legal representation violated fair trial rights in administrative proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Administrative Court's refusal to grant legal representation. The applicant argued that denying counsel violated his right to a fair trial and legal aid, despite meeting conditions for fee exemption. The court found the complaint clearly unfounded because the lower courts had already lawfully refused representation, a decision previously validated by the Constitutional Court itself.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court rejects a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts have lawfully and correctly determined that legal representation is not required or the applicant failed to exhaust procedural remedies.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Františkem Nunvářem, advokátem se sídlem Šaffova 29, Polička, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 2/2009-106 ze dne 24. 9. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dne 11. 11. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný přípisem ze dne 29. 12. 2009, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 2/2009-106 ze dne 24. 9. 2009, jímž byla z důvodu absence právního zastoupení odmítnuta jeho kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") č. j. 53 Cad 7/2008-29 ze dne 19. 8. 2008.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na právní pomoc v řízení před soudy dle čl. 37 odst. 2 Listiny, neboť mu obecné soudy neustanovily zástupce pro řízení o kasační stížnosti, ačkoliv byl takový postup, s ohledem na povinné právní zastoupení v tomto řízení, pro ochranu jeho práv nezbytný. Stěžovatel měl za to, že splňoval zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce a dospěl-li Nejvyšší správní soud k opačnému závěru, pak stěžovateli svým postupem protiprávně odňal možnost domáhat se ochrany svých práv a docílit meritorního přezkumu vadného rozsudku krajského soudu. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, jak uvedeno výše.
II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak vyplynulo z odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 2/2009-106 ze dne 24. 9. 2009, o žádosti stěžovatele o ustanovení právního zástupce rozhodl krajský soud usnesením č. j. 53 Cad 7/2008-53 ze dne 3. 11. 2008 tak, že tuto zamítl. Kasační stížnost, kterou proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal, zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 Ads 3/2009-66 ze dne 24. 4. 2009. Ústavní konformita postupu obecných soudů byla následně stvrzena usnesením Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 1405/09
ze dne 8. 9. 2009, jímž tento odmítl ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti posledně uvedeným rozhodnutím, jako zjevně neopodstatněnou.
V nyní projednávané věci již Ústavnímu soudu nepříslušelo zkoumat, jak obecné soudy hodnotily majetkové poměry stěžovatele, neboť rozhodnutí, v nichž byla tato otázka řešena, nebyla ústavní stížností napadena. Ostatně i kdyby snad stěžovatel zamýšlel tato rozhodnutí opětovně napadnout, stalo by se tak zjevně po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Za situace, kdy bylo ve věci žádosti o ustanovení právního zástupce pravomocně rozhodnuto a kdy si stěžovatel ani k výzvě krajského soudu ze dne 22. 5. 2009 právní zastoupení nezajistil, neměl Nejvyšší správní soud jinou možnost než kasační stížnost odmítnout. V tomto ohledu tedy nelze Nejvyššímu správnímu soudu nic vytknout, Ústavnímu soudu proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na odůvodnění ústavní stížnosti, v němž stěžovatel částečně brojil rovněž proti rozsudku krajského soudu č. j. 53 Cad 7/2008-29 ze dne 19. 8. 2008, byť se jeho zrušení v petitu nedožadoval, Ústavní soud podotýká, že ve vztahu k tomuto rozhodnutí by byla ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva zákon poskytoval, když nepodal řádnou, tzn. včasnou a všechny náležitosti splňující kasační stížnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu