Constitutional complaint dismissed because constitutional review is subsidiary and requires exhaustion of all legal remedies first.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a guarantor company against lower court judgments ordering payment. The applicant argued violations of fundamental rights but had simultaneously filed an appeal to the Supreme Court, which the court deemed the final legal remedy. The court ruled that constitutional review is subsidiary and only permissible after all statutory procedural means, including appeals, have been fully exhausted.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, as constitutional review is subsidiary and requires the finality of ordinary court proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Zajišťovací společnost, s. r. o., se sídlem Praha - Nové Město, Revoluční 1082/8, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Ostrava, Josefa Skupy 1639/21, pro příjem pošty: Malenovice 205, Frýdlant nad Ostravicí, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2009, čj. 84 C 176/2005 - 217, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2009, čj. 8 Co 322/2009 - 255, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 9. 2009, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž prvým Okresní soud v Ostravě uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1,336.800,- Kč s úrokem z prodlení. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Podle stěžovatele došlo zmíněnými rozhodnutími k porušení jeho základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. V doplnění ústavní stížnosti uvedl, že zároveň podal dovolání k Nejvyššímu soudu.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. č. 182/1993 Sb. (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do jejich činnosti snižovat na minimum. Jejich rozhodnutí přezkoumává pouze v případě, pokud před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.
Za situace, kdy stěžovatel napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, není rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním rozhodnutím bude až rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání stěžovatele. To znamená, že v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, až rozhodnutí o dovolání. Tato situace činí ústavní stížnost stěžovatele návrhem předčasným, a tudíž nepřípustným, jak poukázáno shora.
Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání), lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti začne, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o dovolání, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí. Lhůta tak bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu