Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appear with mandatory lawyer representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint because the petitioner failed to appear with a mandatory lawyer representative. Although the petitioner had been repeatedly warned about this requirement in over a dozen prior cases, the court deemed further individual warnings ineffective and formalistic. Consequently, the court applied the statutory provision to dismiss the complaint without a substantive review of the underlying case.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint lacking mandatory lawyer representation is inadmissible, and repeated prior warnings to the same petitioner justify dismissal without further individual notification.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2009, čj. Ncp 1666/2009 - 15 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla jeho věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Dříve než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovatelem napadeného rozhodnutí je povinen zkoumat, zda jeho ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Podle ustanovení § 30 odst. 1 tohoto zákona musí být fyzické a právnické osoby, jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem, zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Z ústavní stížnosti však vyplývá, že stěžovatel advokátem zastoupen není.
S ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, se přitom stěžovatel na Ústavní soud od roku 2004 obrátil již více než desetkrát, přičemž byl k odstranění totožné vady opakovaně vyzýván s poučením, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např. sp. zn.
I. ÚS 3016/07
,
II. ÚS 1066/09
,
I. ÚS 2304/09
,
IV. ÚS 56/06
,
II. ÚS 256/06
,
II. ÚS 2521/07
a další).
Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz usnesení I. ÚS 438/09), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho nového poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy ani předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. prosince 2009
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu