Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3104/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.3104.09.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies; appellant failed to appeal first-instance judgment.

Numero d'incarto III.ÚS 3104/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint without a hearing, ruling it inadmissible due to non-exhaustion of remedies. The appellant claimed a default judgment was issued without proper service of summons, yet failed to file an appeal before discovering the judgment. The court held that the principle of subsidiarity requires exhausting all standard legal remedies before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
non-exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint inadmissibility failure to appeal procedural means exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. prosince 2009 o ústavní stížnosti P. Ch., zastoupeného JUDr. Romanou Lužnou, advokátkou se sídlem v Brně, Heinrichova 16, proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 54 C 148/2003 ze dne 5. 11. 2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označené rozhodnutí soudu I. stupně, vydané v jeho občanskoprávní věci, které, jak tvrdí, mu po jeho vydání nebylo řádně doručeno, převzal jej teprve 6. 10. 2009 poté, co se o jeho existenci dověděl v souvislosti s nařízením exekuce. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje v podstatě v tom, že napadené rozhodnutí - rozsudek pro zmeškání - bylo vydáno, aniž byly dány podmínky pro jeho vydání (§ 153b o. s. ř.), neboť jak tvrdí, předvolání k jednání, u něhož byl napadený rozsudek vynesen, mu nebylo řádně doručeno.

Předtím, než se začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí Ústavní soud zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález ve věci

sp. zn. III. ÚS 117/2000

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).

Z obsahu ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel proti rozhodnutí Městského soudu v Brně shora označenému odvolání, poté, co se o jeho existenci dověděl, nepodal. Za tohoto stavu třeba učinit závěr, že nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a jeho ústavní stížnost je tak nepřípustná. Pokud se stěžovatel dovolává rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 264/06

a

I. ÚS 572/05

, třeba pro úplnost dodat, že odkaz na tato rozhodnutí není případný, neboť v uvedených věcech se jednalo o skutkově odlišnou situaci (stěžovatelé v označených věcech byli v řízení před obecnými soudy zastoupeni opatrovníky, aniž pro to byly splněny zákonné předpoklady).

Ústavní stížnost byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2009

Pavel Holländer

soudce zpravodaj