Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2733/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2733.09.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of administrative remedies regarding university admission rejection.

Numero d'incarto IV.ÚS 2733/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a student rejected from a law program at West Bohemian University in Plzeň. The student argued that the admission process was unconstitutional despite failing to meet the required score, noting that other applicants with lower scores were admitted. The court ruled that the student had not exhausted available legal remedies by failing to file an administrative lawsuit before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint university admission administrative lawsuit subsidiarity principle public administration procedural prerequisites

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 88 Ústavy
e) zákona o Ústavním soudu; tímto zákonem je Ústavní soud dle čl. 88 Ústavy vázán.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 3. prosince 2009 o ústavní stížnosti J. I., zastoupeného JUDr. Tomášem Zejdou, advokátem, AK se sídlem Murmanská 5/1250, 100 00 Praha 10, proti rozhodnutí rektora Západočeské univerzity v Plzni ze dne 25. 8. 2009 čj 32-23/09 a rozhodnutí děkana Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni ze dne 16. 6. 2009 čj. DFPR-414/09, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v přijímacím řízení ke studiu na vysoké škole.

Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se zúčastnil přijímacího řízení k magisterskému studiu na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni v oboru právo pro akademický rok 2009/2010. Z přijímací zkoušky získal 28 bodů z maximálně možných 90 bodů; limit nutný pro přijetí ke studiu byl 34 bodů. Rozhodnutím děkana Právnické fakulty Západočeské univerzity nebyl stěžovatel přijat ke studiu z důvodu nesplnění podmínky stanovené pro přijetí k vysokoškolskému studiu. Žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí rektor Západočeské univerzity zamítl a rozhodnutí děkana potvrdil s tím, že z výsledků přijímací zkoušky bylo ověřeno, že přijímací řízení proběhlo v souladu se zveřejněnými podmínkami.

Stěžovatel v ústavní stížnosti připustil, že nesplnil požadovanou podmínku k přijetí ke studiu, poukázal však na to, že jiní uchazeči, kteří ji rovněž nesplnili, ke studiu přijati byli. Svoje tvrzení stěžovatel doložil pěti náhodně vybranými otisky obrazovky s informacemi uvolněnými Právnickou fakultou Západočeské univerzity a poukázal zejména na jednoho z přijatých uchazečů, který dosáhl v přijímací zkoušce pouhých 10 bodů. Stěžovatel považoval postup vysoké školy za protiústavní a domáhal se zrušení napadených rozhodnutí.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost ač formálně bez vad, podaná včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem, projednatelná není.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Ústavní soud konstantně a zcela v souladu s citovanými ustanoveními zákona o Ústavním soudu vychází ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je považována za krajní prostředek ochrany práva nastupující v okamžiku, kdy již došlo k využití všech dostupných standardních nástrojů, které má účastník řízení k ochraně svých práv ze zákona k dispozici.

Podle čl. 36 odst. 2 Listiny ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak.

K charakteru rozhodování o (ne)přijetí ke studiu na vysoké škole Ústavní soud již dříve judikoval, že jde o rozhodování o veřejných subjektivních právech a že rektor vysoké školy a děkan fakulty rozhodují v postavení orgánu veřejné správy, jak ho chápe čl. 36 odst. 2 Listiny (srov. usnesení

sp. zn. I.ÚS 620/2000

, publ. in Sb. n. u. sv. 20, str. 377, nález

sp. zn. I.ÚS 282/01

, Sb. n. u., sv. 25, str. 321). Přestože jde o judikaturu vydanou ještě ve vztahu k původní úpravě správního soudnictví v části páté občanského soudního řádu v jeho znění účinném do 31. 12. 2002, lze na ni navázat. I nadále totiž platí, že zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, nevylučuje soudní přezkum rozhodnutí rektora vydaného podle § 50 odst. 7, neboť jde o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který rozhodl v posledním stupni. Ve smyslu legislativní zkratky zavedené v § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002, soudní řád správní, může být takové rozhodnutí přezkoumáno soudy ve správním soudnictví (srov. např. rozsudek ze dne 21. 12. 2006, čj. 2 As 37/2006, publ. pod č. 1112/2007 Sb. NSS).

Z uvedeného je patrno, že stěžovatel se mohl domáhat ochrany svých práv cestou správní žaloby podle soudního řádu správního, a pokud tak neučinil, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje. Tím nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících meritorní projednání ústavní stížnosti, a Ústavní soud tak nemohl a nesměl jakkoliv hodnotit věcné výhrady stěžovatele vůči postupu představitelů Západočeské univerzity v Plzni, neboť mu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; tímto zákonem je Ústavní soud dle čl. 88 Ústavy vázán.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2009

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj