Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2478/08 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2478.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses prisoner's appeal claiming disciplinary sleep ban violated human dignity rights.

Numero d'incarto IV.ÚS 2478/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a prisoner against a disciplinary sleep ban. The court determined the complaint was clearly unfounded without a full merits review, noting that disciplinary measures possess both quantitative and qualitative dimensions affecting human dignity. Consequently, the court rejected the request to annul the specific legal provisions governing such penalties.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded without examining the merits if the facts and arguments presented demonstrate no violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded disciplinary penalty human dignity prisoner rights sleep restriction procedural dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 52 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v souladu s ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb. stížnost, jež nebyla zmocněným zaměstnancem vězeňské služby, speciálním pedagogem, shledána důvodnou.
§ 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 4 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele K. Š., zastoupeného Mgr. Petrem Vodkou, advokátem se sídlem Kuřim, Husova 736, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí vychovatele Vězeňské služby České republiky - Věznice Kuřim o uložení kázeňského trestu ze dne 6. 8. 2008 a proti nedatovanému rozhodnutí speciálního pedagoga Věznice Kuřim o stížnosti proti výše uvedenému rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 3. 10. 2008 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující všechny základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se touto ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí pracovníků vězeňské služby České republiky o uložení kázeňského trestu (stěžovatel se přitom domáhá jak zrušení rozhodnutí vychovatele, kterým mu byl uložen kázeňský trest, tak rozhodnutí o stížnosti, kterou proti uložení kázeňského trestu podal).

Ke skutkovému stavu lze říci, že stěžovateli byl uložen dle ustanovení § 46 odst. 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 169/1999 Sb."), kázeňský trest za kázeňský přestupek, kterého se měl dopustit tím, že byl dne 1. 8. 2008 v 9:35 hodin, při kontrole pořádku a kázně na ubytovně věznice vychovatelem přistižen spící na lůžku v době, kdy je to vnitřním řádem věznice zakázáno. Za tento přestupek mu byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na dobu 3 dnů s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v souladu s ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb. stížnost, jež nebyla zmocněným zaměstnancem vězeňské služby, speciálním pedagogem, shledána důvodnou.

Stěžovatel má za to, že rozhodnutím vychovatele věznice o uložení kázeňského trestu i rozhodnutím zaměstnance vězeňské služby, jako osoby zmocněné rozhodovat o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, bylo porušeno jeho právo, že nikdo nesmí být mučen, ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu garantované mu čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť nikdo nemůže člověku zabraňovat v jeho přirozené biologické potřebě spánku. Nadto stěžovatel uvádí, že i kdyby připustil možnost uložení takového zákazu spánku, má za to, že jej nelze uložit normou nižší právní síly než je zákon. Toto lze podle něho dovodit zejména z čl. 2 odst. 3 a z čl. 4 odst. 1 a odst. 2 Listiny.

Stěžovatel dále v souladu s ustanovením § 74 zákona o Ústavním soudu navrhl, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 14 zákona č. 169/1999 Sb. a ustanovení § 63 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 345/1999 Sb.").

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud na tomto místě předně připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná (jako je tomu v právě projednávané věci), ústavní stížnost je bez dalšího odmítnuta.

Ke stěžovatelem uvedené argumentaci, resp. k jeho stížnostním námitkám, Ústavní soud uvádí pouze to, že kategorie trestu (kázeňský trest z toho nevyjímaje) má svoji dimenzi nejen kvantitativní a časovou, ale také dimenzi kvalitativní, vypovídající o tom, v jakém rozsahu a jakým způsobem je zasažena lidská svoboda a důstojnost (tato interpretace má přitom oporu i v chápání lidských práv a svobod, neboť nejde jen o délku trestu, ale i o vztah k mezím těchto práv a svobod a intenzitě zásahu do nich). Ústavní soud má přitom za to, že ústavní stížností napadená rozhodnutí základní práva a svobody stěžovatele neporušila.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

K návrhu stěžovatele na zrušení shora citovaných ustanovení zákona č. 169/1999 Sb., resp. vyhlášky č. 345/1999 Sb. Ústavní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud proto návrh podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu