Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2840/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.2840.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature because ordinary court proceedings remain pending.

Numero d'incarto II.ÚS 2840/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Court decision. The applicant argued that his fundamental rights were violated, but the Court determined the complaint was inadmissible because the underlying civil proceedings had not yet concluded. Since the Supreme Court had only returned the case to lower courts for further adjudication, the applicant still possessed all procedural rights in the ongoing litigation, rendering the constitutional review premature.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if filed before the exhaustion of all other legal remedies, ensuring the Constitutional Court intervenes only when ordinary courts have fully adjudicated the case.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint exhaustion of remedies premature filing subsidiarity principle ordinary court proceedings legal remedies procedural admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně právaposkytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem ke shora uvedeným okolnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu odmítnout jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. H., zastoupeného JUDr. Ondřejem Kuchařem, advokátem sesídlem Široká 36/5, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1202/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým mělo dojít k porušení jeho základních práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 ačl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 1 odst. 1 Ústavy a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., oÚstavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně právaposkytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecnýchsoudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních právnebo svobod stěžovatele. To znamená, že se Ústavní soud ve své činnosti musí řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci.

Z těchto obecných principů vycházel Ústavní soud rovněž v souzené věci, obdobně jako ve své ustálené judikatuře (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I.ÚS 450/2000

). V daném případě totiž Nejvyšší soud napadeným usnesením zrušil rozhodnutí obecných soudů a věc jim vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel sice v ústavní stížnosti správně uvedl, že napadené usnesení Nejvyššího soudu je pravomocné a není proti němu možno podat opravný prostředek, nicméně Ústavní soud akcentuje skutečnost, že řízení před obecnými soudy nelze chápat izolovaně, nýbrž v celkovém kontextu. Je tedy zřejmé, že předmětné řízení neskončilo, jelikož v této věci musí opět rozhodovat obecný soud a v řízení před ním stěžovatel bude moci disponovat všemi příslušnými procesními oprávněními. Za těchto okolností je proto podání ústavnístížnosti předčasné a Ústavní soud nemůže tedy v této fázi řízení z ústavně právního hlediska jakkoli hodnotit stěžovatelem rozporovaný postup Nejvyššího soudu.

Vzhledem ke shora uvedeným okolnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu odmítnout jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2009

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj