Constitutional Court dismisses appeal for exhaustion of remedies in ongoing criminal proceedings against a refugee. The court rejects the claim because standard legal remedies were not fully utilized. The decision establishes that constitutional review is subsidiary to ordinary judicial protection. The court ruled the appeal inadmissible due to incomplete procedural exhaustion. The judgment clarifies that ongoing proceedings count as unexhausted remedies. The court emphasizes the subsidiary nature of constitutional complaints. The decision upholds the principle of exhausting all legal avenues first.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant D. B. against a police decision to initiate criminal proceedings and a court ruling. The applicant argued that procedural conditions for prosecuting a refugee were violated and that his right to defense was infringed. The court rejected the complaint because the applicant had not exhausted all available legal remedies, including the ongoing cassation proceedings. Consequently, the court ruled the appeal inadmissible under the law governing constitutional complaints.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law, as constitutional review is subsidiary to ordinary judicial protection.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele D. B., zastoupeného JUDr. Eduardem Brunou, Ph.D. advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská 24, proti rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 24 Nt 792/2009, pokynu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2009, č.j. 8 VZV 1/2009-100, a usnesením Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Policie ČR ze dne 18. 3. 2009 a ze dne 25. 6. 2009, ČTS:OKFK:402-427/TČ-2008-009023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 bod 3 písm. c), čl. 17 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že shora uvedeným pokynem Vrchní státní zastupitelství v Praze podle § 174 odst. 2 písm. a) tr. řádu uložilo policejnímu orgánu (Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policiea vyšetřování, Policie ČR), aby vedl trestní řízení proti stěžovateli (podezřelému) pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 a 4 tr. zákona, jako proti osobě uprchlé ve smyslu § 302 tr. řádu a postupoval podle § 303 odst. 1 tr. řádu.
Proti stěžovateli bylo výše uvedeným usnesením policejního orgánu ze dne 18. 3. 2009 podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podle § 148 odst. 1 a 4 tr. zákona.
Policejní orgán ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 25. 6. 2009 s poukazem na § 160 odst. 1 a 5 tr. řádu zahájil trestní stíhání pro další skutek, v němž byl spatřován trestný čin podle § 148 odst. 1 a 4 tr. zákona.
Ústavní stížností rovněž napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích byl stěžovateli v předmětné trestní věci ustanoven (§ 39 tr. řádu) obhájcem JUDr. D. H., advokát.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že procesní podmínky pro vedení řízení proti uprchlému ve smyslu ustanovení § 302 a násl. tr. řádu splněny nebyly a orgány činné v trestním řízení, v rozporu kupříkladu s "rozhodnutím NS R 38/1995", vycházely jen ze "samotného pobytu v cizině" a nezjišťovaly "motiv, tj. snahu uprchnout nebo se vyhnout trestnímu stíhání". Tyto orgány nedodržely ani jimi stanovený termín - den 1. 7. 2009 - do kterého se "mohl sám, dobrovolně a řádně dostavit k podání vysvětlení". Právo na obhajobu, míní stěžovatel, porušily pak tím, že neuznaly plnou moc udělenou v záhlaví jmenovanému advokátovi, která byla datována dnem 10. 2. 2009 a založena do "předmětného spisu". Policejní orgán nezohlednil plnou moc v rámci "nuceného náhradního postupu" udělenou jeho matkou dne 28. 6. 2009 též tím, že obhájci odepřel nahlédnout do spisu, což bylo později úspěšně napadeno stížností k vrchnímu státnímu zastupitelství.
Ve vyjádřeních k ústavní stížnosti daly orgány činné v trestním řízení najevo, že svá rozhodnutí pokládají za věcně správná, a proto na svých právních závěrech setrvávají; shodně mají za to, že ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatel v replice jim opětovně oponoval, a předchozí podání doplnil sdělením, že obě ústavní stížností napadená usnesení o zahájení trestního stíhání byla usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 9. 2009, č.j. 8 VZV 1/2009-299, zrušena a policejnímu orgánu bylo přikázáno, aby ve věci znovu jednal a rozhodl [§ 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Připustil, že tím "k určité věcné nápravě ... došlo, nicméně tato skutečnost nic nemění na tom, že v jeho případě byl porušen zákon".
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].
Za výše popsané procesní situace je ústavní stížnost nepřípustná.
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jdeli o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("neústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích bylo zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí (zde usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 9. 2009, č. j. 8 VZV 1/2009-299), jímž ostatně byla napadená usnesení policejního orgánu (jinak) odstraněna.
Jelikož tak tomu dosud není, je ústavní stížnost ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Výsledky řízení o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání sice nemohly přímo (kasačně) zasáhnout ústavní stížností rovněž napadené rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích, resp. pokyn Vrchního státního zastupitelství v Praze, důvod k procesní aktivitě Ústavního soudu však není ani zde; v procesní situaci, jež nastala zrušením usnesení policejního orgánu, totiž tato rozhodnutí nejsou způsobilá se dotknout ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Jelikož není ani zřetelného důvodu, aby - byť jen z důvodů procesních - musela být odklizena, je přiléhavé, konformně závěrům předchozím, ústavní stížnost i v této části posoudit jako návrh nepřípustný, který Ústavní soud proto odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj