Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2542/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2542.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding property rights and judicial review limits.

Numero d'incarto IV.ÚS 2542/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings on property ownership. The applicant argued violations of fundamental rights regarding land acquisition and the lack of a consolidation proceeding, while lower courts had already thoroughly examined and justified their decisions based on established case law. The Court rejected the complaint because it merely contested the reasoning of ordinary courts without finding any extreme interpretation that violated constitutional guarantees, thus ruling the appeal clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court of the Czech Republic may not conduct a further ordinary instance review of ordinary court decisions unless their interpretation of legal provisions is so extreme that it violates constitutional guarantees.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal property rights protection judicial review limits fundamental rights violation ordinary court independence

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod
37 Co 26/2004-115 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod a tím bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené ústavním pořádkem České republiky.
čl. 81 Ústavy
čl. 82 Ústavy
81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
čl. 83 Ústavy
čl. 90 Ústavy
§ 9b odst. 2 zákona č. 284/1991 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Pl. ÚS 34/97
Constitutional Court rejects proposal to repeal land reform provisions regarding incomplete consolidation procedures.
Bulena proti České republice
rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci Bulena proti České republice ze dne 20.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem se sídlem Blansko, Čelakovského 6, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2009 č. j. 28 Cdo 2772/2008-148 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2007 č. j. 37 Co 26/2004-115, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. září 2009, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen"zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2007 č. j. 37 Co 26/2004-115 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod a tím bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené ústavním pořádkem České republiky.

Ústavní soud z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 6 C 1093/2000 zjistil, že stěžovatel se žalobou, podanou dne 21. prosince 2000 proti žalované J. M. (dále jen "žalovaná"), domáhal určení vlastnického práva k pozemku parc. č. 1517 v k. ú. Šebetov (dále jen "pozemek") z důvodu jeho vydržení. Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 9. října 2003 č. j. 6 C 1093/2000-73 žalobě vyhověl. Na základě odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. srpna 2007 č. j. 37 Co 26/2004-115 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na určení vlastnictví k pozemku zamítl. Nejvyšší soud pak dovolání podané stěžovatelem rozsudkem ze dne 2. července 2009 č. j. 28 Cdo 2772/2008-148 zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že pozemek nabyl na základě kupní smlouvy již v roce 1937, jako nezletilý, kdy při tomto úkonu byl zastoupen svým otcem. Pozemky parc. č. 5144 a 5427 k. ú. Šebetov užíval s tím, že tyto pozemky taktéž koupil jeho otec a o skutečnosti, že se jedná o pozemky náhradní, nevěděl. Stěžovatel je rovněž toho názoru, že scelovací řízení ohledně sporného pozemku nebylo provedeno. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu spis. zn.

Pl. ÚS 34/97

.

V daném případě byl Ústavní soud postaven před rozpor mezi petitem ústavní stížnosti a jejím obsahem. Ačkoli stěžovatel v ústavní stížnosti cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2009 č. j. 28 Cdo 2772/2008-148, jeho zrušení v petitu nepožaduje. Vzhledem k obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje i proti tomuto rozhodnutí. Tato skutečnost tedy nezakládá důvod k odmítnutí stížnosti, ale je odstranitelnou vadou návrhu [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, Přehled rozsudků ESLP, ASPI, Praha č. 3, 2004. str. 125]. Ústavní soud proto vzhledem k předložené argumentaci nepovažoval za nutné vyzývat stěžovatele k upřesnění petitu ústavní stížnosti ani k odstranění vady podání.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika stěžovateles rozhodovacími důvody odvolacího a dovolacího soudu a jeho nesouhlas s výkladem aplikovaných ustanovení. Stěžovatel očekává, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu.

Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není vrcholem soustavy obecných soudů a že zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83Ústavy), nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na straně druhé opakovaně připustil, že jeho pravomoc zasáhnout do rozhodování obecných soudů je dána, jestliže jejich interpretace právních předpisů byla natolik extrémní, že vybočila z mezí hlavy páté Listiny a zasáhla tak do některého ústavnězaručeného základního práva. Pochybení daného rázu však Ústavním soudem zjištěno nebylo. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se celou věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. V závěrech učiněných odvolacím a dovolacím soudem, které se opírají o konstantní judikaturu, jakož ani v jejich procesním postupu, neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Na projednávanou věc nedopadají ani závěry učiněné Ústavním soudem v nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 34/97

, na který stěžovatel odkazuje, neboť jak dovolací soud uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, stěžovatel náhradní pozemky, které převedl v roce 1996 na základě darovací smlouvy na svého syna, vlastnil ještě před nabytím platnosti a účinnosti ustanovení § 9b odst. 2 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. října 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu