Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failing to provide concrete arguments against lower court rulings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Beck International, s. r. o., against a regional court judgment. The applicant argued that her property rights and the principle of pacta sunt servanda were violated by the lower courts' handling of a disputed sales contract. The court rejected these claims because the complaint lacked specific factual arguments linking the alleged violations to the lower courts' actual reasoning, merely citing general legal principles without demonstrating how the courts failed to address them.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints must contain concrete, substantiated arguments demonstrating how lower courts failed to address specific constitutional issues, rather than merely citing general legal principles or international treaties.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a
soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatelky Beck
International, s. r. o., se sídlem v Mělníku, Blatecká 3344, zastoupené JUDr. Josefem
Svobodou, advokátem se sídlem v Praze, Poupětova 3, o ústavní stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2009 č. j. 14 Co 680/2008-105,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 9. 2009,
která i v ostatním splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o
Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se
stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v
Brně. Tvrdila, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno její ústavně zaručené
právo podle čl. 1 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 1 odst. 1 Dodatkového
protokolu k Úmluvě. Stěžovatelka v odůvodnění své ústavní stížnosti uvedla, že
porušení citovaných základních práv spatřuje v zásahu do práva na ochranu majetku se
zřetelem na legitimní očekávání toho, že její majetkový nárok nebude opomenut.
Namítala, že vedlejším účastníkem byl porušen princip „pacta sunt servanda“, který
v materiální rovině tvoří neopominutelný atribut materiálního právního státu. Obecné
soudy se dle jejího mínění náležitě nevypořádaly s její argumentací, svůj výsledný
právní názor řádně nezdůvodnily a po stěžovatelce požadovaly větší míru povinností,
než jí byla uložena obecně závaznými předpisy.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stížností
napadeným rozhodnutím Krajský soud v Brně jako soud odvolací potvrdil po
doplněném dokazování (kupní smlouvou č. 25 061683) rozsudek Okresního soudu
v Břeclavi ze dne 8. 4. 2008 č. j. 10 C 223/2006-77, kterým byla zamítnuta žaloba
stěžovatelky, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11.428,-Kč. Uvedenou
částku dovozovala z kupní smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a žalovaným dne
18. 10. 2005, jejímž předmětem měly být dvě přikrývky z včesaného úpletu, elektrická
pečící pánev, sada nožů a vozík, které žalovaný převzal při podpisu zboží. Žalovaný se
proti žalobě bránil tvrzením, že předmětné zboží mu nebylo nikdy předáno, nikdo s ním
o ceně zboží ani o prodeji nejednal, přičemž cena byla bez jeho vědomí a souhlasu
napsána na podvodnou kupní smlouvu bez jeho přítomnosti a jako záloha byla použita
z ruky mu vytržená dvoustovka a občanský průkaz.
Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že není běžnou další instancí v systému
všeobecného soudnictví (srov. čl. 83 Ústavy). Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a
právní závěry obecných soudů a neposuzuje ani jejich stanoviska a výklady ke
konkrétním zákonným ustanovením. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je
oprávněn zasáhnout jenom tehdy, pokud by jejich postup byl natolik extrémní, že by
vybočoval z mezí ústavnosti (srov.
III. ÚS 224/98
, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení
ÚS, sv. 15, nález č. 98).
Ústavní soud sice ve své judikatuře výslovně zdůrazňuje, že při posuzování
ústavnosti postupu orgánů veřejné moci je vázán pouze petitem návrhu a nikoliv již jeho
odůvodněním, čímž se otevírá možnost ústavněprávního přezkumu i z jiných hledisek,
než v ústavní stížnosti předestřených (kupř.
sp. zn. I. ÚS 129/99
,
I. ÚS 424/2000
,
I. ÚS 603/2000,
II. ÚS 242/98
,
II. ÚS 305/99
,
II. ÚS 182/01
,
IV. ÚS 525/01
,
IV. ÚS 98/03 a další), z uvedeného však neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v řízení
o ústavní stížnosti nezatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech sp. zn.
Pl. ÚS 7/03 per analogiam,
sp. zn. IV. ÚS 188/04
,
IV. ÚS 430/05
). Brojí-li totiž
stěžovatel proti výroku, resp. obsahu rozhodnutí či (procesnímu) postupu orgánů
veřejné moci, je nezbytné přesně v ústavní stížnosti označit nejen napadené rozhodnutí
(postup), nýbrž, má-li být ústavní stížnost smysluplného projednání schopná, alespoň v
nezbytném rozsahu předložit i z pohledu stěžovatele relevantní tvrzení, jimiž je
namítaná protiústavnost založena (srov.
IV. ÚS 563/06
).
Stěžovatelka za své odůvodnění ústavní stížnosti přednesla výčet ustanovení
Listiny a Úmluvy, která měla být podle jejího mínění porušena ve vztahu k napadeným
rozhodnutím, což však nelze považovat za ústavněprávní argumentaci (srov.
II. ÚS 632/06, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 43, usn. č. 12). Rovněž pouhý
formální odkaz na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva bez dalšího postrádá
v tomto ohledu relevanci.
Ústavní soud musí na tomto místě připomenout, že není další instancí v systému
všeobecného soudnictví, není soudem přezkumným. Bylo především na stěžovatelce,
aby Ústavnímu soudu nabídla konkretizovanou, ústavně podloženou argumentaci, z níž
by vyplývalo, že právě ta která námitka či tvrzení byly pro výsledek řízení klíčovými a
obecné soudy je ve svém rozhodnutí nezohlednily, případně v čem spatřuje výklad
sporné kupní smlouvy provedený obecnými soudy za vadný. Stěžovatelka tak dle
názoru Ústavního soudu neučinila, neboť z argumentace formou proklamace ustálených
frází jako „ochrana legitimního očekávání a pacta sunt servanda“ bez dalšího nelze
dovodit, v jakém směru se závěry obecných soudů nesouhlasí.
Nicméně ani po podrobném seznámení s obsahem napadeného rozhodnutí
odvolacího soudu mu nelze z ústavněprávního hlediska cokoli vytknout. Ústavní soud
dospěl k závěru, že v projednávaném případě odvolací soud postupoval v rámci daném
příslušnými procesními předpisy. O protiústavní výklad (a aplikaci) jde tehdy, je-li
výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní
praxi respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. V dané
věci však výklad podaný odvolacím soudem není zjevně svévolný, nepostrádá
racionální základnu a právní závěry, k nimž dospěl přesvědčivě a řádně odůvodnil
v souladu s ustanovením § 157 o. s. ř. Rovněž s námitkami stěžovatelky se řádně
vypořádaly.
Ústavní soud na tomto místě podotýká, že právo na spravedlivý proces (dle čl.
36 Listiny) není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo
právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným základním
právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny
zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst.
2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou
odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu