Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2540/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.2540.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failing to provide concrete arguments against lower court rulings.

Numero d'incarto II.ÚS 2540/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Beck International, s. r. o., against a regional court judgment. The applicant argued that her property rights and the principle of pacta sunt servanda were violated by the lower courts' handling of a disputed sales contract. The court rejected these claims because the complaint lacked specific factual arguments linking the alleged violations to the lower courts' actual reasoning, merely citing general legal principles without demonstrating how the courts failed to address them.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints must contain concrete, substantiated arguments demonstrating how lower courts failed to address specific constitutional issues, rather than merely citing general legal principles or international treaties.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal lack of concrete arguments pacta sunt servanda property rights protection lower court review limits procedural requirements constitutional review standards

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR
čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR
1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl.
čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě
§ 157 o. s. ř.
v souladu s ustanovením § 157 o. s. ř. Rovněž s námitkami stěžovatelky se řádně

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a

soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatelky Beck

International, s. r. o., se sídlem v Mělníku, Blatecká 3344, zastoupené JUDr. Josefem

Svobodou, advokátem se sídlem v Praze, Poupětova 3, o ústavní stížnosti proti

rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2009 č. j. 14 Co 680/2008-105,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 9. 2009,

která i v ostatním splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o

Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se

stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v

Brně. Tvrdila, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno její ústavně zaručené

právo podle čl. 1 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 1 odst. 1 Dodatkového

protokolu k Úmluvě. Stěžovatelka v odůvodnění své ústavní stížnosti uvedla, že

porušení citovaných základních práv spatřuje v zásahu do práva na ochranu majetku se

zřetelem na legitimní očekávání toho, že její majetkový nárok nebude opomenut.

Namítala, že vedlejším účastníkem byl porušen princip „pacta sunt servanda“, který

v materiální rovině tvoří neopominutelný atribut materiálního právního státu. Obecné

soudy se dle jejího mínění náležitě nevypořádaly s její argumentací, svůj výsledný

právní názor řádně nezdůvodnily a po stěžovatelce požadovaly větší míru povinností,

než jí byla uložena obecně závaznými předpisy.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stížností

napadeným rozhodnutím Krajský soud v Brně jako soud odvolací potvrdil po

doplněném dokazování (kupní smlouvou č. 25 061683) rozsudek Okresního soudu

v Břeclavi ze dne 8. 4. 2008 č. j. 10 C 223/2006-77, kterým byla zamítnuta žaloba

stěžovatelky, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11.428,-Kč. Uvedenou

částku dovozovala z kupní smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a žalovaným dne

18. 10. 2005, jejímž předmětem měly být dvě přikrývky z včesaného úpletu, elektrická

pečící pánev, sada nožů a vozík, které žalovaný převzal při podpisu zboží. Žalovaný se

proti žalobě bránil tvrzením, že předmětné zboží mu nebylo nikdy předáno, nikdo s ním

o ceně zboží ani o prodeji nejednal, přičemž cena byla bez jeho vědomí a souhlasu

napsána na podvodnou kupní smlouvu bez jeho přítomnosti a jako záloha byla použita

z ruky mu vytržená dvoustovka a občanský průkaz.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že není běžnou další instancí v systému

všeobecného soudnictví (srov. čl. 83 Ústavy). Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a

právní závěry obecných soudů a neposuzuje ani jejich stanoviska a výklady ke

konkrétním zákonným ustanovením. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je

oprávněn zasáhnout jenom tehdy, pokud by jejich postup byl natolik extrémní, že by

vybočoval z mezí ústavnosti (srov.

III. ÚS 224/98

, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení

ÚS, sv. 15, nález č. 98).

Ústavní soud sice ve své judikatuře výslovně zdůrazňuje, že při posuzování

ústavnosti postupu orgánů veřejné moci je vázán pouze petitem návrhu a nikoliv již jeho

odůvodněním, čímž se otevírá možnost ústavněprávního přezkumu i z jiných hledisek,

než v ústavní stížnosti předestřených (kupř.

sp. zn. I. ÚS 129/99

,

I. ÚS 424/2000

,

I. ÚS 603/2000,

II. ÚS 242/98

,

II. ÚS 305/99

,

II. ÚS 182/01

,

IV. ÚS 525/01

,

IV. ÚS 98/03 a další), z uvedeného však neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v řízení

o ústavní stížnosti nezatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech sp. zn.

Pl. ÚS 7/03 per analogiam,

sp. zn. IV. ÚS 188/04

,

IV. ÚS 430/05

). Brojí-li totiž

stěžovatel proti výroku, resp. obsahu rozhodnutí či (procesnímu) postupu orgánů

veřejné moci, je nezbytné přesně v ústavní stížnosti označit nejen napadené rozhodnutí

(postup), nýbrž, má-li být ústavní stížnost smysluplného projednání schopná, alespoň v

nezbytném rozsahu předložit i z pohledu stěžovatele relevantní tvrzení, jimiž je

namítaná protiústavnost založena (srov.

IV. ÚS 563/06

).

Stěžovatelka za své odůvodnění ústavní stížnosti přednesla výčet ustanovení

Listiny a Úmluvy, která měla být podle jejího mínění porušena ve vztahu k napadeným

rozhodnutím, což však nelze považovat za ústavněprávní argumentaci (srov.

II. ÚS 632/06, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 43, usn. č. 12). Rovněž pouhý

formální odkaz na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva bez dalšího postrádá

v tomto ohledu relevanci.

Ústavní soud musí na tomto místě připomenout, že není další instancí v systému

všeobecného soudnictví, není soudem přezkumným. Bylo především na stěžovatelce,

aby Ústavnímu soudu nabídla konkretizovanou, ústavně podloženou argumentaci, z níž

by vyplývalo, že právě ta která námitka či tvrzení byly pro výsledek řízení klíčovými a

obecné soudy je ve svém rozhodnutí nezohlednily, případně v čem spatřuje výklad

sporné kupní smlouvy provedený obecnými soudy za vadný. Stěžovatelka tak dle

názoru Ústavního soudu neučinila, neboť z argumentace formou proklamace ustálených

frází jako „ochrana legitimního očekávání a pacta sunt servanda“ bez dalšího nelze

dovodit, v jakém směru se závěry obecných soudů nesouhlasí.

Nicméně ani po podrobném seznámení s obsahem napadeného rozhodnutí

odvolacího soudu mu nelze z ústavněprávního hlediska cokoli vytknout. Ústavní soud

dospěl k závěru, že v projednávaném případě odvolací soud postupoval v rámci daném

příslušnými procesními předpisy. O protiústavní výklad (a aplikaci) jde tehdy, je-li

výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní

praxi respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. V dané

věci však výklad podaný odvolacím soudem není zjevně svévolný, nepostrádá

racionální základnu a právní závěry, k nimž dospěl přesvědčivě a řádně odůvodnil

v souladu s ustanovením § 157 o. s. ř. Rovněž s námitkami stěžovatelky se řádně

vypořádaly.

Ústavní soud na tomto místě podotýká, že právo na spravedlivý proces (dle čl.

36 Listiny) není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo

právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným základním

právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny

zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou

odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2009

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu