Constitutional Court rejects request for third-party status and specific wording in Lisbon Treaty review.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's request to be granted third-party status in the Lisbon Treaty review proceedings. The applicant argued a personal interest due to a separate administrative case and requested specific wording regarding EU citizens' rights be included in the judgment. The court ruled that the Constitution and the Constitutional Court Act strictly limit participants to those explicitly named, excluding third parties from this specific constitutional review. Consequently, the request was deemed inadmissible as it concerned a procedural matter outside the applicant's standing and the court's mandate.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court, § 35 para. 2: The Constitutional Court Act strictly defines the circle of participants in proceedings reviewing international treaties, excluding third parties who are not expressly named in the Constitution or relevant constitutional laws.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu E. B., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, o přiznání postavení vedlejšího účastníka v řízení
sp. zn. Pl. ÚS 29/09
o návrhu skupiny senátorů společně zastoupené senátorem Jiřím Oberfalzerem na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství s ústavním pořádkem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem osobně doručeným dne 14. října 2009 se navrhovatel domáhá přiznání postavení vedlejšího účastníka ve shora uvedeném řízení, neboť má zájem - vzhledem k jinému probíhajícímu řízení v jeho věci (o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem) - na jeho výsledku, a závěrem svého podání žádá, aby Ústavní soud do svého rozhodnutí zahrnul i větu "Občané kteréhokoli státu Evropské unie mají na území České republiky stejná práva jako občané České republiky, a to nehledě na to, zda Lisabonská smlouva je, či není ratifikována".
Učiněný návrh není přípustný. Předně je zapotřebí uvést, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, výslovně upravuje situace, za nichž v řízení před Ústavním soudem mohou vystupovat též vedlejší účastníci řízení. Řízení podle části první, hlavy druhé, oddílu druhého (§ 71a a násl.) zákona o Ústavním soudu je svojí povahou řízením svébytným a specifickým (viz bod 73 a násl. nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 18/08
ze dne 26. listopadu 2008 "Ústavní soud v prvé řadě předesílá, že v této souzené věci nehodlá rozlišovat, zda se jedná o řízení sporné či nesporné v klasickém pojetí civilistickém. Jde totiž o zcela specifické řízení o přezkumu ústavnosti mezinárodní smlouvy, které Ústavní soud pojal způsobem, jenž je vyložen v následujícím textu.")
Citovaná část zákona o Ústavním soudu neupravuje speciálně možnost jiných osob vstoupit do probíhajícího řízení, a úprava takové situace je tak toliko v reglementaci ustanovení § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Plyne z něj, že právo vedlejšího účastenství je přiznáno pouze těm, kteří za již probíhajícího řízení podají návrh ve věci, k němuž by jako navrhovatelé byli sami oprávněni. Okruh účastníků v řízení o posouzení mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními zákony je jasně vymezen, proto účastenství (byť i vedlejší) jiných než tam uvedených osob vůbec nepřichází v úvahu.
Požadavek navrhovatele o zahrnutí věty specifického znění do rozhodnutí Ústavního soudu v řízení, které se jej procesně vůbec netýká, je namístě považovat toliko za osobní výzvu či přání, které Ústavní soud nemůže vůbec reflektovat.
Vzhledem k výše uvedenému rozhodl Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2009
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu