Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1500/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1500.09.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses tax appeal claiming retroactive tax law violated legal certainty principle.

Numero d'incarto IV.ÚS 1500/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the administrator of a bankrupt company against a supplementary tax assessment. The complainant argued that the tax authority applied a provision valid only for a later period, violating the principle of legality under Article 11 of the Charter of Fundamental Rights and freedoms. The court rejected this claim, noting that administrative courts had already thoroughly examined the case and that the absence of an explicit definition in the 1999 tax law did not constitute a violation of fundamental rights or a fair trial.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, § 43 odst. 2 písm. a): Ústavní stížnost se odmítá, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud neshledává zásah do základních práv, pokud soudy řádně projednaly věc a dospěly k závěru, i když se liší od názoru stěžovatele.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint principle of legality retroactive tax law legal certainty administrative review fair trial rights Charter of Fundamental Rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Aleny Brychtové, správkyně konkursní podstaty úpadce HK - INVEST, spol. s r.o., se sídlem Ústí nad Orlicí, Nádražní 540, právně zastoupené JUDr. Zdeňkem Rudoleckým, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Hradec Králové, Tylovo nábř. 367/10, směřující proti dodatečnému platebnímu výměru vydaného Finančním úřadem v Ústí nad Orlicí dne 19. července 2001, č.j. 59482/01/273910/6148, rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 24. března 2004, č.j. 2644/120/2003 La, a proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. ledna 2008, č.j. 31 Ca 33/2007-112, a Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2009, č.j. 8 Afs 37/2008-155, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo podle kterého mohou být daně ukládány jen na základě zákona, zaručeného v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy a na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 2 Listiny, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Dodatečným platebním výměrem na daň z příjmu právnických osob za rok 1999 byla právnímu předchůdci stěžovatelky vyměřena daň ve výši 7.868.350,- Kč. Odvolání proto tomuto rozhodnutí Finanční ředitelství v Hradci Králové zamítlo. Správní žalobu Krajský soud v Hradci Králové zamítl a napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta i kasační stížnost.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že dodatečně byla vyměřena daň na základě zákonného ustanovení platného pro pozdější období, tedy, že v době, ve které byla dotčena daňovým přezkumem, toto pravidlo neplatilo. V důsledku toho nebyla daň uložena na základě zákona a v souladu s čl. 11 odst. 1 Listiny.

Vzhledem k tomu, že tyto námitky nevzal žádný z orgánů veřejné moci ani ze správních soudů v úvahu, navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí soudů i finančních orgánů zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 31 Ca 33/2007, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Jak je ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové patrné, proti platebnímu výměru podal odvolání právní předchůdce stěžovatelky. Ten rovněž podal následnou správní žalobu, vedenou pod sp. zn. 31 Ca 70/2002, o níž krajský soud rozhodl dne 27. března 2003 tak, že rozhodnutí finančního ředitelství zrušil a věc vrátil k novému projednání. Následně vydalo dne 24. března 2004 Finanční ředitelství v Hradci Králové rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. I proti němu podal právní předchůdce stěžovatelky správní žalobu, o které Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 31. ledna 2005, č.j. 31 Ca 150/2007-71, tak, že opět zrušil rozhodnutí finančního ředitelství. Proti tomuto rozhodnutí však odvolací správní orgán podal kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl dne 26. února 2007, č.j. 8 Afs 31/2005-98, tak, že rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání Krajskému soudu v Hradci Králové. Následně vydal krajský soud v ústavní stížnosti napadený rozsudek, jímž byla správní žaloba zamítnuta. Zamítnuta byla následně i stěžovatelkou podaná kasační stížnost.

Ústavní stížnost byla založena na tvrzení, že finanční orgány, jakož i správní soudy, posoudily směnečné a finanční transakce stěžovatelky, resp. jejího právního předchůdce, nesprávně. Tuto nesprávnost vyvodila z toho, že v době, pro kterou byla provedena daňová kontrola, nebyl požadavek, na němž byla napadená rozhodnutí založena, výslovně uveden v zákoně č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.

Takové tvrzení Ústavní soud nepovažuje za správné. Podle stěžovatelky totiž v právní úpravě platné pro rok 1999 nebyl výslovně definován požadavek, podle kterého lze opravné položky vytvářet pouze k pohledávkám, které jsou řádně zaúčtovány. Jak však správně Nejvyšší správní soud uvedl, jedná se o podstatu vytváření opravných položek, jakožto daňově odečitatelného nákladu. Fakt, že výslovně byla tato okolnost, podstatná pro aplikaci tohoto nástroje v daňovém řízení, uvedena teprve v pozdějším znění zákona, nemůže představovat překážku ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny.

Stěžovatelka tedy neuvedla žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem správních soudů v její věci došlo k naříkaným zásahům do základních práv. Jak je z napadených rozhodnutí, i z předloženého spisu patrné, soudy se věcí řádně opakovaně zabývaly a dospěly k jednoznačnému závěru. Ani fakt, že dospěly k závěru odlišnému od právního názoru stěžovatelky, není způsobilý zkrátit stěžovatelku v právu na spravedlivý proces. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu