Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2018/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2018.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against civil procedure rule barring joint plaintiffs without consent.

Numero d'incarto IV.ÚS 2018/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the building cooperative's constitutional complaint and associated request to strike down a specific provision of the Civil Procedure Code. The cooperative argued that the lower courts violated its right to a fair trial and legal certainty by automatically dismissing its appeal due to a co-plaintiff's lack of consent. The court found the lower courts' reasoning sufficient and reasoned, concluding that the contested statutory language did not contradict the Constitution.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a complaint as clearly unfounded if the lower courts' decisions are adequately reasoned and do not exhibit arbitrariness.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court Civil Procedure Code Joint Plaintiffs Right to Fair Trial Legal Certainty Dismissal of Complaint Procedural Bar

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným.
§ 231 odst. 1 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
47 Cm 264/2005 a tvrdil, že jím bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
čl. 82 odst. 1 Ústavy
Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Bytového družstva - Jižní svahy, se sídlem v Ostravě - Svinov, J. Kainara 904/36, zastoupeného JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2009 čj. 11 Cmo 65/2009-59 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2008 čj. 66 Cm 2/2008-25, spojené s návrhem na zrušení věty druhé ustanovení § 231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení věty druhé ustanovení § 231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění:

I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 29. 7. 2009 se Bytové družstvo Jižní svahy (dále jen "stěžovatel") domáhalo, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná ve spojeném řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení vedeného v právní věci žalobce Ing. M. D. proti žalovanému Společenství SPOJOVACÍ č. p. 560, společenství vlastníků jednotek.

Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení věty druhé ustanovení § 231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, znějící: (1) Žalobu může podat z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí.

II. Napadeným usnesením ze dne 8. 12. 2008 Krajský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") zamítl žaloby stěžovatele pro zmatečnost a na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 čj. 47 Cm 264/2005-46 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Konstatoval procesní pochybení v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 47 Cm 264/2005, dospěl však k závěru, že pro nesouhlas podporovaného účastníka, který žalovaný nalézacímu soudu písemně sdělil, se jednalo o žaloby nepřípustné.

Napadeným usnesením ze dne 23. 4. 2009 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele usnesení nalézacího soudu ze dne 8. 12. 2008 jako věcně správné potvrdil (výrok I.), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.) a nalézacímu soudu nařídil provést opravu záhlaví napadeného usnesení v údaji o identifikačním čísle stěžovatele (výrok III.). Konstatoval, že na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že v původním řízení, v němž byl vydán žalobou napadený rozsudek, měl nalézací soud vzhledem k námitce nepřípustnosti vedlejšího účastenství vznesené žalovaným nejprve o této námitce rozhodnout (což ostatně sám nalézací soud uvedl ve svém odvoláním napadeném rozhodnutí).

III. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na procesní pochybení nalézacího soudu v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 47 Cm 264/2005 a tvrdil, že jím bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Byl toho názoru, že oba obecné soudy později v řízení vedoucím k vydání ústavní stížností napadených rozhodnutí toto porušení "rozeznaly, ale nenapravily jej." Vyjádřil názor, že aplikací § 231 odst. 1 věty druhé o. s. ř. byl porušen ústavně zaručený princip právní jistoty; stejně tak byla v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny "mechanická aplikace § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. ve věci náhrady nákladů řízení" před oběma obecnými soudy. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení o protiústavnosti ustanovení § 231 odst. 1 věty druhé o. s. ř., jež dle jeho názoru je v rozporu s principem právní jistoty a čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným.

Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické. Obdobě ani v ustanovení navrženém ke zrušení neshledal jakýkoliv náznak jeho rozporu s ústavním zákonem.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a návrh s ní spojený podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) z důvodu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. října 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu