Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2227/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.2227.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaints for being inadmissible due to procedural defects and lack of finality.

Numero d'incarto II.ÚS 2227/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by three individuals against lower court rulings. The applicants argued that their fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms were violated by the district and regional court judgments. The court found the complaints inadmissible because they targeted non-final decisions and were filed outside the statutory time limits, as the final appeal had not yet been decided.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, odst. 4 zákona o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud směřuje proti rozhodnutí, které není pravomocné, nebo pokud byla podána po uplynutí lhůty stanovené pro napadení posledního opravného prostředku.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility finality of judgment requirement statutory time limits procedural defects Charter of Fundamental Rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
prosince 2008 a nebyly splněny podmínky stanovené v § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (dovolání stěžovatelů nebylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Soudce zpravodaj proto v této části ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatelů M. Č., F. D. a M. D., všech zastoupených JUDr. Karlem Šetkem, advokátem, se sídlem Žižkova 1321/1, 370 01 České Budějovice, směřujícím proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. listopadu 2008, č. j. 8 Co 1440/2008-438, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. února 2008, č. j. 10 C 493/2004-382, 10 C 495/2005, za účasti Krajského soudu Českých Budějovicích, a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Městyse Ledenice, 373 11 Ledenice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 21. srpna 2009 stěžovatelé brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů a navrhují jejich zrušení. Tvrdí, že jimi byli dotčeni ve svých základních právech zakotvených v čl. 11 odst. 4, a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Ústavní soud poté, co si vyžádal spisy Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 C 493/2004 a 10 C 495/2004 zjistil, že stěžovatelé podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání o kterém rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 9. června 2009, č. j. 28 Cdo 1404/2009-480, tak, že dovolání proti části rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, odmítl a ve zbytku dovolání zamítl.

Pokud ústavní stížnost směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně a odvolacího soudu i v té části, kde bylo rozhodnuto odvolacím soudem o zrušení odvoláním napadených částí výroku soudu prvního stupně, je ústavní stížnost podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, protože v této části není napadené rozhodnutí pravomocné. Soudce zpravodaj proto v této části ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

V té části, kde bylo dovolacím soudem dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu zamítnuto, tím, že ústavní stížnost nebyla podána proti rozhodnutí dovolacího soudu, které je v tomto případě rozhodnutím o posledním opravném prostředku stěžovatelů, ale pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně, je jednak nepřípustná, protože nesměřuje proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku, a jednak opožděně podaná, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterému směřuje, bylo advokátovi stěžovatelů doručeno dne 3. prosince 2008 a nebyly splněny podmínky stanovené v § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (dovolání stěžovatelů nebylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu). Soudce zpravodaj proto v této části ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) a písm. e) zákona o Ústavním soudu jednak jako podanou po lhůtě a jednak jako nepřípustnou.

Ústavní soud závěrem uvádí, že je zásadně vázán petitem ústavní stížnosti. Z petitu, avšak ani ze samotného odůvodnění ústavní stížnosti nebylo možné žádným způsobem dovodit, že směřuje proti rozsudku Nejvyššího soudu, který je v dané věci posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatelů. Tento rozsudek ostatně ani nebyl k ústavní stížnosti vůbec přiložen.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 7. října 2009

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj