Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1726/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1726.09.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed due to lack of finality and exhaustion of ordinary remedies.

Numero d'incarto IV.ÚS 1726/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against a Supreme Court decision that quashed a lower court's acquittal. The applicant argued the prosecutor's appeal lacked formal requirements, but the Court ruled that the appealed decision was non-final and did not yet affect her fundamental rights. Consequently, the Court applied the principle of subsidiarity, stating that ordinary remedies and future appeals must be exhausted before constitutional review is permitted.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud není vyčerpány všechny procesní prostředky a napadené rozhodnutí není pravomocné nebo nemá vliv na základní práva.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies non-final decision constitutional complaint admissibility prosecutor appeal formalities

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon
53 T 7/2006 u Krajského soudu v Brně trestní řízení pro trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr.
§ 250 odst. 1, odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon
§ 253 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
Vrchní soud v Olomouci měl proto podle názoru stěžovatelky toto odvolání podle § 253 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), odmítnout nebo k podání neměl vůbec přihlížet.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. V. K., zastoupené Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem Advokátní kanceláře v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2008 č. j. 3 To 144/2008-2558, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení jejích základních práv zaručených zejména čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), podle nichž státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, zrušení shora označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci.

2. Jak stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti, je proti ní vedeno pod sp. zn. 53 T 7/2006 u Krajského soudu v Brně trestní řízení pro trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. z.“), a pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. z. Dne 12. 8. 2008 byl Krajským soudem v Brně v uvedeném trestním řízení vynesen rozsudek, kterým byla stěžovatelka v plném rozsahu zproštěna obžaloby, a stěžovatelka se u jednání vzdala práva na podání odvolání. Dne 22. 10. 2008 bylo Krajskému soudu v Brně doručeno podání, označené jako odvolání státního zástupce proti uvedenému zprošťujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně v neprospěch stěžovatelky a další obviněné, a to do výroku o vině i trestu. Uvedené podání je v závěru opatřeno kulatým razítkem Krajského státního zastupitelství Brno se státním znakem a je zde uvedeno: „Státní zástupkyně, v. r. JUDr. D. B.“ bez podpisu a dále je zde uvedeno: „Za správnost: Č.“ s nečitelným podpisem. Vrchní soud v Olomouci na základě tohoto podání státního zástupce napadeným usnesením ze dne 16. 12. 2008 č. j. 3 To 144/2008-2558 rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.

3. Stěžovatelka má za to, že v daném případě se nejednalo o odvolání splňující zákonné náležitosti, neboť toto musí být podáno a tedy i podepsáno výlučně a pouze osobou státního zástupce. Vrchní soud v Olomouci měl proto podle názoru stěžovatelky toto odvolání podle § 253 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), odmítnout nebo k podání neměl vůbec přihlížet. Pokud tedy Vrchní soud v Olomouci postupoval shora uvedeným způsobem, vykonával tak státní moc v rozporu se zákonem a zasáhl do ústavně chráněných práv stěžovatelky. Stěžovatelka proto v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu zrušil.

II. 4. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Nepřípustnost ústavní stížnosti v řízení před Ústavním soudem vyplývá ze skutečnosti, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že se nejedná o procesní prostředek, který by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných, ale že lze ústavní stížnost podat po vyčerpání všech procesních prostředků, které jednotlivci zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)]. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

6. Ústavní soud předně konstatuje, jak dává opakovaně najevo ve svých rozhodnutích, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ústavní stížností napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci není však takovým rozhodnutím. V posuzovaném případě usnesení vrchního soudu, kterým byl z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, je rozhodnutím nemeritorní povahy a Krajský soud v Brně ve věci trestního stíhání, vedeného proti stěžovatelce, znovu rozhodne. Napadeným rozhodnutím nemohla být v tomto směru stěžovatelce způsobena žádná vážnější újma a zmíněné rozhodnutí nemohlo mít ve své podstatě ani vliv na vlastní rozhodnutí ve věci samé. Teprve rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci samé by mohlo být na újmu práv stěžovatelky a stěžovatelce náleží proti takovému rozhodnutí řádný opravný prostředek a taktéž proti konečnému rozhodnutí obecných soudů ve věci samé má stěžovatelka možnost domáhat se svých práv a svobod v řízení o mimořádných opravných prostředcích, včetně podání ústavní stížnosti.

7. K námitce stěžovatelky, že v daném případě odvolání státního zástupce nesplňovalo zákonné náležitosti, pak Ústavní soud odkazuje na ustanovení § 158 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 7/2004, jímž se podle ustanovení § 12 odst. 1 a § 13e odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, vydává kancelářský řád státního zastupitelství, který upravuje i postup vypravení písemností státního zastupitelství.

8. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutí nemajícím v daném okamžiku dopad do sféry jejích základních práv a svobod, jenž by byl trvalým a nezhojitelným v dalším řízení před obecnými soudy, nezbylo Ústavnímu soudu než uplatnit princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak bylo uvedeno výše. O tom, zda o stěžovatelčiných právech bylo rozhodnuto způsobem neporušujícím její základní práva a svobody, bude moci být případně rozhodováno až po pravomocném skončení dané věci.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2009

Michaela Židlická

soudce zpravodaj