Constitutional Court dismissed constitutional complaint against Supreme Court's inadmissibility ruling on appeal against enforcement order.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected a constitutional complaint filed by CAT PRAHA s.r.o. against the Supreme Court's decision to dismiss an appeal regarding an enforcement order. The complainant argued that the Supreme Court violated principles of equal treatment and fair process by failing to examine specific procedural obstacles. The court ruled that the Supreme Court correctly applied civil procedure law and its reasoning was constitutionally compliant.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the substantive correctness of a Supreme Court's decision dismissing an appeal if that decision was based on proper application of statutory law and did not violate constitutional principles.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti CAT PRAHA s. r. o., IČ 256 44 246, se sídlem Fáblovka 404, Staré Hradiště, Pardubice, zastoupené Mgr. Pavlou Šilerovou, advokátkou se sídlem Žerotínova 1171/37, Praha 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009 č. j. 20 Cdo 4686/2008-124, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 9. 2009, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na rovné postavení účastníků v soudním řízení dle čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatelka vyvozuje z odůvodnění napadeného usnesení, že se Nejvyšší soud ztotožnil s názory soudů prvního i druhého stupně a neshledal otázku zásadního právního významu v tom, že rozhodnutí bylo vydáno navzdory překážce zahájeného řízení (dle stěžovatelky v době podání návrhu na nařízení exekuce probíhalo mezi týmiž účastníky jiné exekuční řízení u Okresního soudu v Karlových Varech). Dle stěžovatelky je soud povinen zkoumat podmínky řízení, mezi které patří i překážka zahájeného řízení, přičemž stěžovatelka jako účastnice řízení nebyla vyzvána, aby v tomto směru doplnila či doložila svá tvrzení, a nadto si mohl soud sám ověřit, zda již bylo ve stejné věci zahájeno řízení u Okresního soudu v Karlových Varech. Nejvyšší soud tak svým rozhodnutím potvrdil soudy nižších stupňů vytvořené nerovné postavení účastníků, neboť připustil, aby soudy postupovaly v rozporu s kogentními ustanoveními občanského soudního řádu.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného usnesení bylo zjištěno, že usnesením ze dne 20. 2. 2008 č. j. 16 Co41/2008-77 Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského ze dne 24. 5. 2007 č. j. 15 Ex 62/2007-30, jímž byla nařízena veřejná držba nemovitostí povinné (dále též "stěžovatelka") ve věci exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu Pro Prahu 4 ze dne 17. 1. 2007 č. j. 13 Nc 30478/2006-7. Stěžovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Dospěl k závěru, že proti rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora o nařízení veřejné dražby nemovitostí není dovolání ze zákona přípustné a jeho přípustnost nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé. V tomto směru odkázal na svou judikaturu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR). Porušení ustanovení uvedené hlavy Listiny Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud Nejvyšší soud dovolání odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda dovolací soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby bylo jeho dovolání stanoveným postupem projednáno.
Jak bylo zjištěno z obsahu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud posoudil přípustnost podaného dovolání v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč je neshledal přípustným. Ústavní soud nemůže stěžovatelce přisvědčit v tom, že Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem soudů nižších stupňů a v dovolání nastolené otázce neshledal zásadní právní význam. Nic takového z odůvodnění jeho rozhodnutí nevyplývá. Nejvyšší soud, aniž by se vůbec zabýval dovolacími námitkami, výslovně a s odkazem na vlastní judikaturu konstatoval, že dovolání proti rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora o nařízení veřejné dražby nemovitostí, není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu a nelze je opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Výše uvedený závěr dovolacího soudu nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska plně akceptovatelný a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné. Ústavní soud tedy nezjistil, že by napadeným rozhodnutím bylo porušeno jakékoli ústavní právo stěžovatelky.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2009
Stanislav Balík
předseda senátu