Constitutional Court dismisses constitutional complaints regarding regulatory fees and requests to annul its own rules.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected constitutional complaints filed by two individuals challenging regulatory health insurance fees and requesting the annulment of specific legal provisions. The applicants argued that these fees violated their right to free healthcare under the Charter of Fundamental Rights and freedoms. The court dismissed the claims because the applicants failed to meet procedural requirements, including lacking proper legal representation for one party and attempting to annul the Constitutional Court's own rules.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if filed by unauthorized persons or attempting to annul the Constitutional Court's own statutes or resolutions.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůry (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/J. K., zastoupeného Mgr. Petrem Hájkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 4, a 2/ J. K., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu ve výběru regulačních poplatků podle ustanovení § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění, ve spojení s návrhy na zrušení 1/ ustanovení § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění, 2/ ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a 3/ stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, takto:
Ústavní stížnost a další návrhy (dle záhlaví) se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí existenci "jiného zásahu orgánu veřejné moci" ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a navrhují, aby Ústavní soud nálezem deklaroval, že výběrem regulačních poplatků podle ustanovení § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění, bylo porušeno právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění za podmínek stanovených zákonem zakotvené v čl. 31, větě druhé, Listiny základních práv a svobod. V návaznosti na to stěžovatelé požadují, aby Ústavní soud též rozhodl, že 1/ ustanovení § 16a výše označeného zákona, 2/ ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a 3/ stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, se zrušují.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Usnesením ze dne 28. 5. 2009,
sp. zn. IV. ÚS 569/09
, vydaném v jiné - skutkově a právně však srovnatelné - věci Ústavní soud návrhy týchž stěžovatelů zhodnotil tak, že "nevyhověly podmínkám stanoveným v § 72 odst. 3 a 6, jakož i § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu", a proto je z důvodů dle ustanovení § 43 odst. 1, písm. a) a e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Ani v této věci nemá Ústavní soud důvod postupovat jinak; jelikož důvody, na nichž byly dřívější závěry založeny, jsou stěžovatelům známy, postačí zde na ně toliko odkázat.
Stěžovatelům je namístě jen znovu připomenout, že není přípustné jakkoliv obcházet zákonné vymezení subjektů, legitimovaných k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení (viz § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a už zcela zjevným nedopatřením je zjevně návrh, aby ústavní soud zrušil § 30 zákona o Ústavním soudu (srov. čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky), jakož i své vlastní stanovisko (zde sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96).
Vzhledem k tomu, že druhý stěžovatel ve lhůtě stanovené písemnou výzvou Ústavního soudu (ani později), neodstranil procesní nedostatek povinného zastoupení advokátem, je vůči němu dán rovněž důvod pro odmítnutí návrhu soudcem zpravodajem uvedený v ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ustavním soudu.
K žádosti stěžovatelů, aby údaje o jejich totožnosti byly uváděny "ve všech rozhodnutích, nálezech a písemnostech týkajících se této věci (třeba statistikách, výročních zprávách apod.) nebo v písemnostech v souvislosti s touto věcí", se poukazuje na to, že anonymizace údajů účastníků řízení se provádí na základě § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, § 66 odst. 4 Kancelářského a spisového řádu Ústavního soudu, resp. pokynu předsedy Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2007.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2009
Jan Musil
předseda senátu