Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1738/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1738.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming right to defense violated by lawyer absence during detention hearing.

Numero d'incarto IV.ÚS 1738/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings regarding his detention. The applicant argued that his right to defense was violated because his chosen lawyer was absent from the hearing, and the court appointed a different one without his consent. The court ruled that no constitutional violation occurred because the applicant did not request his chosen lawyer's presence and was already represented by another advocate in the proceedings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a complaint if the applicant's request for a specific lawyer's presence was not made, thereby negating a violation of the right to defense.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court right to defense detention hearing lawyer substitution constitutional complaint preliminary proceedings mandatory defense

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele L. D., zastoupeného JUDr. Růženou Jansovou, advokátkou, AK se sídlem nám. Starosty Pavla 40, 272 01 Kladno, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2009 sp. zn. 8 To 232/2009 a Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. května 2009 sp. zn. 43 T 25/2009 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včas podanou ústavní stížností brojil stěžovatel proti shora označeným soudním rozhodnutím, jimiž byla dle jeho názoru porušena základní práva, jež jsou mu garantována ustanoveními čl. 8 odst. 5, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv v tom, že jej Obvodní soud pro Prahu 9 vyslechl v rámci rozhodování o vzetí do vazby bez přítomnosti zvoleného obhájce; ten nebyl o výslechu vyrozuměn. Namísto toho ustanovil obhájcem jiného advokáta. Na nesprávnosti tohoto postupu, který porušuje stěžovatelovo ústavně garantované právo na obhajobu, nemění nic ani skutečnost, že stěžovatel byl při výslechu poučen, že nezvolí-li si obhájce, bude mu ustanoven. Poučení nebylo v tomto dle stěžovatele na místě, neboť vycházel z toho, že již zvoleného obhájce má, a jako laik nevěděl, že má na jeho nepřítomnost poukazovat. Irelevantní je i skutečnost, že se nejednalo o případ nutné obhajoby ve smyslu § 36 trestního řádu.

Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

II. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není proto, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 224/98

, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je kritika postupu soudu prvního stupně, který jej v rámci rozhodování o vzetí do vazby vyslechl bez přítomnosti zvoleného obhájce a z neznámých důvodů mu ustanovil obhájce jiného. Tím mělo být porušeno stěžovatelovo právo na obhajobu v přípravném řízení.

Ústavní soud - aniž by se vyjadřoval ke správnosti (zákonnosti) postupu soudu prvního stupně - konstatuje, že v daném případě nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně garantovaných práv. V dané věci totiž nešlo o případ, v němž by obviněný musel mít obhájce již v přípravném řízení; taková situace nastala až vzetím stěžovatele do vazby [§ 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu]. Stěžovatel ani - ač byl řádně poučen - nežádal, aby byl při výslechu jím zvolený obhájce přítomen. V rámci řízení o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby navíc již stěžovatel zvoleným advokátem obhajován byl. K porušení stěžovatelova práva na obhajobu tedy nedošlo.

Stěžovatel rovněž brojil proti tomu, že mu byl soudem prvního stupně po vzetí do vazby ustanoven obhájce jiný. Takovýto postup soudu byl sice s ohledem na fakt, že stěžovatel již obhajován byl, nadbytečný, avšak nikoliv protiústavní.

Ve zbytku Ústavní soud odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze, které se s námitkami stěžovatele zcela dostatečně vypořádává.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. září 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu