Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2299/09 ECLI:CZ:US:2009:1.US.2299.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of standing and absence of constitutional violation.

Numero d'incarto I.ÚS 2299/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings regarding his criminal trial. The applicant argued that the presiding judge should have been recused due to workload scheduling and a lack of opportunity to exercise defense rights. The court determined that the Constitutional Court is not a regular appellate body and lacks jurisdiction to review ordinary court decisions unless a fundamental right is violated. Since the lower courts correctly applied the law and no constitutional infringement was found, the complaint was dismissed as obviously unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 82 odst. 2 písm. a); Ústava ČR čl. 83, 87 odst. 1 písm. d): The Constitutional Court is not a regular appellate instance and may only intervene in ordinary court decisions upon finding a violation of fundamental rights or freedoms.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal lack of standing fundamental rights violation ordinary court jurisdiction recusal of judge

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Listina základních práv a svobod čl. 38 odst. 1
Listina základních práv a svobod čl. 38 odst. 2
Listina základních práv a svobod čl. 2 odst. 2
Ústava ČR čl. 83
Ústava ČR čl. 87 odst. 1 písm. d)
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2009 v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. B., zastoupeného JUDr. Petrem Filipkem, advokátem se sídlem Dolní nám. 3, 746 01 Opava, směřující proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 4. 2009 č. j. 1T 290/2008-373 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2009 č. j. 6 To 306/2009-384, takto:

Ústavní stížnost s e odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení základních práv zakotvených v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny a v čl. 38 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny. Porušení ústavně garantovaných práv stěžovatel spatřuje v tom, že (1) daná věc byla přidělena k projednání a rozhodnutí nepříslušnému senátu, přestože měla být správně v souladu s rozvrhem práce přidělena senátu specializovanému na finanční kriminalitu, a (2) že stěžovateli nebylo vzhledem k souběžně vedeným trestním řízením o stejném skutku umožněno uplatnit práva obviněného, a tak se nemohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto, že předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí krajský soud zamítl, neboť námitky uvedené v návrhu na vyloučení byly čistě subjektivní, nepodložené a neodpovídaly ani rozvrhu práce u Okresního soudu v Bruntále. Předsedkyně senátu okresního soudu neměla žádný vztah k věci samotné a ani k stěžovatelovi jakožto obžalovanému. Věc jí byla přidělena na základě rozvrhu práce okresního soudu, neboť u tohoto soudu není specializovaný senát pro závažnou majetkovou trestnou činnost.

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že jak okresní, tak krajský soud, jejichž rozhodnutí byla napadena, vyřešily všechny námitky stěžovatele způsobem naprosto ústavně konformním. V ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě opakuje tvrzení, která předkládal obecným soudům při námitce na vyloučení předsedkyně senátu z úkonů v trestním řízení, na kterou bylo zodpovězeno při řízení před obecnými soudy. Obecné soudy přesvědčivě odůvodnily, proč nemohlo dojít k rozporu s rozvrhem práce při přidělení dané věci, neboť specializovaný senát pro projednávání trestních věcí dle ust. § 148 tr. z. není u okresního soudu zřízen. Ústavní soud nemohl z tohoto důvodu porušení práva na zákonného soudce přisvědčit, ale naopak rozhodnutím obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Jako evidentně nepatřičná se pak jeví stěžovatelova další námitka stran porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť ústavně konformními rozhodnutími obecných soudů ve věci návrhu na vyloučení předsedkyně senátu z projednávání trestní věci stěžovatele stěží mohlo dojít k tomu, že by stěžovatel nemohl uplatnit svá práva na obhajobu v rámci daného trestního řízení.

Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do ústavním pořádkem zaručených základních práv stěžovatele. Okolnost, že se stěžovatel se závěry obecných soudů neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti, která by vedla ke zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2009

Vojen Güttler

předseda senátu