Constitutional complaint dismissed for lack of attorney representation despite prior knowledge of the requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by R. P. because it was not drafted by a lawyer and the complainant lacked legal representation. Although the complainant had previously led similar complaints and was aware of the mandatory attorney requirement, the court deemed the procedural defect unremediable. The decision emphasized that since the complainant knew the rules from prior cases, further warnings would be ineffective and formalistic.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if it fails to meet formal requirements, specifically the mandate of legal representation, when the complainant has prior knowledge of such obligations from previous proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., proti usnesení ze dne 25. 5. 2009 č. j. 1 Co 14/2009-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené dne 20. 8. 2009 stěžovatel navrhl zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí prvostupňového soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Jeho ústavní stížnost není sepsána advokátem a stěžovatel advokátem zastoupen není - viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost tedy nesplňuje požadavky řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Z předchozích řízení o ústavních stížnostech, která stěžovatel vedl, je přitom zřejmé, že byl dostatečně seznámen s formálními náležitostmi, jež jsou na něj zákonem o Ústavním soudu kladené, a to včetně povinnosti být v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem (srov. k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2007
sp. zn. I. ÚS 2555/07
a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2007
sp. zn. III. ÚS 2349/07
).
Obecně platí, že je na příslušném soudu, aby učinil opatření k odstranění případných vad návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Z dříve poskytnutých informací stěžovatel ví, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než řádným návrhem a v zastoupení advokátem. Proto by bylo naprosto neefektivní a formalistické pokračovat v dalším poučování o tomtéž pro konkrétní řízení.
V projednávané věci soudkyně zpravodajka shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítla.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2009
Michaela Židlická
soudce zpravodaj