Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet procedural requirements and lack of legal representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint because the filing failed to meet statutory requirements, specifically the mandatory rule requiring legal representation. The applicant argued that the lower courts violated her right to a fair process by not exempting her from court fees despite her financial hardship claim. The court rejected this, ruling that the right to access the court is conditional on adhering to procedural rules, including the obligation to be represented by a lawyer in Constitutional Court proceedings.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court § 30 odst. 1; Law on the Constitutional Court § 43 odst. 1 písm. a): The right to access the court is conditional upon compliance with procedural requirements, including the mandatory representation by a lawyer in Constitutional Court proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. dubna 2009 č. j. 13 Co 234/2009-101 a usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 6. března 2009 č. j. 20 C 55/2008-98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 1. července 2009 podání stěžovatelky, v němž brojila proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň - město, jímž bylo řízení o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení práva na spravedlivý proces [čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], jehož se měly dopustit obecné soudy tím, že stěžovatelku neosvobodily od povinnosti zaplatit soudní poplatek, ačkoliv podala řádnou žádost o osvobození, v níž doložila, že nemá dostatek finančních prostředků.
Podání stěžovatelky nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka zejména nebyla právně zastoupena dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud proto vyzval stěžovatelku k odstranění vad podání, k čemuž jí stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Současně Ústavní soud stěžovatelku upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, Ústavní soud její podání odmítne ve smyslu § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Výzva Ústavního soudu byla doručena stěžovatelce dne 13. července 2009. Dne 21. července 2009 obdržel Ústavní soud stěžovatelčin přípis, v němž vysvětluje, že advokát "přidělený Českou advokátní komorou se neujal této záležitosti v rozsahu, který by směřoval k zastoupení při řízení před Ústavním soudem". Zároveň podotkla, že zákon o Ústavním soudu je v této části v rozporu s Listinou, která zakotvuje právo každého domáhat se svého práva u soudu, přičemž stěžovatelce bylo toto právo odepřeno.
Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula (nejpozději ve středu 12. srpna 2009) a stěžovatelka k výzvě Ústavního soudu vytýkané vady neodstranila a ani nepožádala o případné prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Z pouhého konstatování stěžovatelky, že advokát "přidělený" Českou advokátní komorou se neujal záležitosti stěžovatelky bez bližšího vysvětlení proč se tak stalo, nelze vyvozovat žádné pro běh lhůty k odstranění vad relevantní závěry.
S ohledem na námitku stěžovatelky ohledně přístupu k soudu považuje Ústavní soud za nutné připomenout, že právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu je podmíněno tím, že toto právo bude uplatňováno stanoveným způsobem, což pro řízení před Ústavním soudem mimo jiné znamená, že účastník musí být zastoupen advokátem. K otázce povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se Ústavní soud vyjádřil již ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st.1/96 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu sv.9, str.471), a to tak, že "smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení".
Z tohoto důvodu nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm.a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 18. srpna 2009
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj