Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1592/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1592.09.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaints against a regional court's evidence evaluation and costs ruling.

Numero d'incarto IV.ÚS 1592/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two women against a regional court's judgment regarding evidence admissibility and litigation costs. The applicants argued the court ignored evidence and failed to award state costs despite procedural delays, claiming violations of fair trial rights. The court ruled that the lower court's reasoning was logical, sufficient, and did not constitute an extreme excess warranting constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may intervene only against extreme excesses in the application of the evidentiary process, not against reasonable judicial evaluations of evidence or discretionary decisions on litigation costs.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal evidence admissibility review litigation costs award fair trial rights violation extreme excess standard judicial reasoning sufficiency Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
Návrhem, podaným k doručení ve lhůtě uvedené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a splňujícím i ostatní zákonné formální podmínky, stěžovatelky napadly v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě.
§ 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř.
G., CSc., navrženým k provedení odvolacímu soudu, ztotožňuje se Ústavní soud se závěrem Krajského soudu v Ostravě, dle něhož nejde o důkaz přípustný v intencích § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (s.
čl. 3, čl. 11, čl. 36, čl. 37, čl. 38 Listiny základních práv a svobod
Tvrdily, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv, plynoucích z čl. 3, čl. 11, čl. 36, čl. 37, čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl.
čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě
čl. 36 odst. 3 a čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.
čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelek vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k uvedenému byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
zákona č. 182/1998 Sb.
o nepřiklonění se k možnosti realizace tohoto zákonem předjímaného uvážení konstatováním, že délka soudního řízení bude zohledněna a posouzena v samostatném řízení dle zákona č. 182/1998 Sb. se z toho plynoucími důsledky.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 376/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to improper evidence selection in tax evasion case.
IV. ÚS 570/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to ignored evidence requests and judge recusal issues.
III. ÚS 177/04
Constitutional court quashes criminal verdict for using victim's statement read without consent.
III. ÚS 501/04
Constitutional court quashes Supreme Court ruling for failure to verify hidden witness credibility under Art. 2(3) Constitution.
II. ÚS 418/03
Constitutional Court quashes criminal verdicts due to insufficient reasoning on evidence evaluation violating fair trial rights.
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
IV. ÚS 201/04
Constitutional Court allows partial constitutional complaint by annulling appellate court judgment for procedural unfairness.
I. ÚS 729/2000
Constitutional court partially allows appeal against eviction order due to unreasonable court delays violating due process rights.
I. ÚS 116/05
Constitutional Court annuls civil judgments for failure to evaluate evidence and address expert report contradictions.
IV. ÚS 787/06
Constitutional Court annuls regional court ruling declaring municipal elections invalid due to procedural flaws.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelek 1) J. H. a 2) M. H., zastoupených JUDr. Pavlem Gatíkem, advokátem se sídlem Výstavní 10, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2009 č. j. 11 Co 640/2007 1176, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, podaným k doručení ve lhůtě uvedené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a splňujícím i ostatní zákonné formální podmínky, stěžovatelky napadly v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Tvrdily, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv, plynoucích z čl. 3, čl. 11, čl. 36, čl. 37, čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě.

Dle jejich přesvědčení mělo se tak stát tím, že označený soud v rozporu s právem na spravedlivý proces nepřihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, nehodnotil důkazy ve vzájemných souvislostech, nýbrž tendenčně, zcela záměrně ignoroval celou řadu důkazů a v této souvislosti v rozporu s § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. konstatoval, že jimi v odvolání předložený důkazní návrh není v systému neúplné apelace přípustným (znalecký posudek znalce z oboru hydrogeologie). Nesprávně a v rozporu s čl. 36 odst. 3 a čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod měl soud následně rozhodnout i o náhradě nákladů řízení vůči státu, když (oproti předchozímu rozhodnutí) navzdory průtahům neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, aby státu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, protože si stěžovatelky podaly u Ministerstva spravedlnosti žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 182/1998 Sb. za nemajetkovou újmu, způsobenou neodpovídající délkou soudního řízení. Pro tyto výhrady, jež v naraci návrhu blíže rozvedly, se stěžovatelky domáhaly, aby Ústavní soud předmětné rozhodnutí odvolacího soudu nálezem zrušil.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelek vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. V intencích takto limitovaného přezkumu byla posouzena i nyní projednávaná ústavní stížnost.

Jak plyne z ustálené judikatury, Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je v rovině realizace důkazního procesu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (nálezy

sp. zn. III. ÚS 376/03

,

IV. ÚS 570/03

,

III. ÚS 177/04

,

III. ÚS 501/04

,

II. ÚS 418/03

a další). V tom rámci není z důvodů daných mezemi ústavněprávního přezkumu oprávněn (pohledem „další odvolací instance“) přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí ingeruje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další).

Záležitost stěžovatelek, o níž Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozhodoval, je nepochybně z hlediska vypořádání se s jednotlivými důkazy jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a takto s celou relevantní skutkovou situací velmi komplikovanou. Ústavní soud je však toho názoru, že odvolací soud se v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. června 2007 č. j. 13 C 270/88 974 logicky a věcně řádným způsobem vypořádal s důkazním stavem, který v zákonem přípustných limitech v odvolacím řízení doplnil provedením dalších důkazů, jakož i s dílčími rozpory v provedených důkazech a náležitě (v nezbytném rozsahu) popsal své myšlenkové úvahy, které jej k jeho výsledným vývodům vedly.

Nahlíženo z pozice tvrzení stěžovatelek o nevyjádření se k jejich veškeré (skutkové) argumentaci a provedeným důkazům, Ústavní soud dodává, že se v tomto ohledu požaduje přiměřeně dostatečná míra odůvodnění, tj. „rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu“, přičemž současně závazek odůvodnit rozhodnutí „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (kupř. nálezy

sp. zn. IV. ÚS 201/04

,

I. ÚS 729/2000

,

I. ÚS 116/05

a

IV. ÚS 787/06

).

Hodnocení důkazní situace ze strany Krajského soudu v Ostravě lze považovat za ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, neboť je logicky přesvědčivě odůvodněno a vytváří souvislý a ucelený obraz o jeho skutkovém náhledu. Ani ústavněprávně relevantní otázka opomenutých důkazů se zde neotevírá. Ohledně důkazu znaleckým posudkem Doc. Ing. A. G., CSc., navrženým k provedení odvolacímu soudu, ztotožňuje se Ústavní soud se závěrem Krajského soudu v Ostravě, dle něhož nejde o důkaz přípustný v intencích § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (s. 4-5 napadeného rozsudku).

Pokud se týče náhrady nákladů řízení vůči státu, i v tomto směru odůvodnění odvolacího soudu ve spojení s obsahem odůvodnění rozsudku nalézacího soudu obstojí, když ten podložil svůj závěr o neshledání důvodů hodných zvláštního zřetele, resp. o nepřiklonění se k možnosti realizace tohoto zákonem předjímaného uvážení konstatováním, že délka soudního řízení bude zohledněna a posouzena v samostatném řízení dle zákona č. 182/1998 Sb. se z toho plynoucími důsledky.

Vzhledem k uvedenému byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu