Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1872/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.1872.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint against prosecutor's decision to initiate criminal proceedings for tax fraud.

Numero d'incarto III.ÚS 1872/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding the prosecutor's decision to initiate criminal proceedings for tax fraud. The applicant argued that the prosecutor failed to provide specific facts and sufficient reasoning for the decision. The court ruled that such complaints are inadmissible unless they involve extreme excesses or clear violations of mandatory legal provisions, which were not present here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review preparatory criminal proceedings unless the prosecutor's decision involves extreme excesses or clear violations of mandatory legal provisions.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint preparatory proceedings initiation of prosecution tax fraud inadmissible complaint prosecutor decision mandatory provisions

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 160 odst. 1, odst. 5 trestního řádu
§ 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 trestního zákona
5 trestního řádu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání dílčích skutků pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 trestního zákona
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Vzhledem k těmto v naraci návrhu blíže rozvedeným okolnostem se cítí být dotčena ve svém ústavně zaručeném základním právu, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
Náhradu nákladů řízení potom navrhovatelce nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
sp. zn. III. ÚS 511/02
sp. zn. I. ÚS 46/96
(uveřejněné pod č. 4 tamtéž, Sv. 32, s. 467 a násl.)]. Vlastní usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nicméně ani tehdy Ústavní soud věcně jakkoli nepřezkoumával [ke shora konstatovaným závěrům přiměřeně srov. kupř. i nálezy
sp. zn. IV. ÚS 582/99
sp. zn. III. ÚS 62/95
Náhradu nákladů řízení potom navrhovatelce nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst.
sp. zn. III. ÚS 554/03
sp. zn. III. ÚS 631/04
sp. zn. I. ÚS 661/05
sp. zn. I. ÚS 3038/07

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky P. K., zastoupené JUDr. Danielem Nevečeřalem, advokátem Advokátní kanceláře Nevečeřal & Mrázková, se sídlem Revoluční 24, 430 01 Chomutov, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 9. června 2009 č. j. 2 KZV 116/2008-576 a usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ústí nad Labem, ze dne 12. května 2009 č. j. OKFK-380-465/TČ-2008-26, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností navrhovatelka napadla v záhlaví označené usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jímž byla zamítnuta stížnost směřující do tamtéž uvedeného a ústavní stížností taktéž napadeného usnesení Policie ČR, kterým bylo proti ní dle § 160 odst. 1, odst. 5 trestního řádu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání dílčích skutků pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 trestního zákona

Napadeným rozhodnutím navrhovatelka vytýká jednak neuvedení konkrétních skutečností, z nichž je dovozováno jednání jí za vinu kladené, a jednak nedostatečnou specifikaci důkazních prostředků, z nichž orgány činné v trestním řízení své závěry vyvozují. Absenci dostatečných rozhodovacích důvodů namítá následně i ve vztahu k rozhodnutí státní zástupkyně s poukazem na to, že se přesvědčivě nevypořádala s jejími výhradami uplatněnými ve stížnosti. Vzhledem k těmto v naraci návrhu blíže rozvedeným okolnostem se cítí být dotčena ve svém ústavně zaručeném základním právu, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z toho důvodu a též s odkazem na nález

sp. zn. III. ÚS 511/02

se domáhá, aby Ústavní soud napadená rozhodní orgánů činných v trestním řízení zrušil a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené a dostatečně stabilizované judikatury se podává, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce, kdy jsou napadena samotná vazební rozhodnutí [srov. kupř. nálezy

sp. zn. I. ÚS 46/96

(uveřejněný pod č. 43 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 5, s. 363 a násl.),

IV. ÚS 582/99

(uveřejněný pod č. 30 tamtéž, Sv. 17, s. 221 a násl.)], za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí [srov. kupř. nález

sp. zn. III. ÚS 62/95

(uveřejněný pod č. 78 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 4, s. 243 a násl.), obdobně např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 316/99

,

I. ÚS 486/01

,

IV. ÚS 213/03

,

IV. ÚS 262/03

(www.usoud.cz) a další].

Z uvedeného je zřejmé, že možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.

Z tohoto pohledu nelze ústavní stížností napadené usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podřadit pod kategorii rozhodnutí, vzhledem k jejichž obsahu Ústavní soud shledává důvod pro svou naprosto výjimečnou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení. Pokud totiž Ústavní soud v daném směru v minulosti ojediněle vykročil ze své ustálené judikatury, učinil tak pouze v situaci, kdy na (v řádně odůvodněné stížnosti do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání uvedené) konkretizované a nikoli také zcela bezvýznamné námitky stěžovatele reagovalo státní zastupitelství apodiktickým a v podstatě nic neříkajícím závěrem, dle něhož (stěžovatelem napadený postup) byl "shledán zcela oprávněným", aniž by bylo možno alespoň na rozhodovací důvody, které k takovému rozhodnutí státní zastupitelství vedly, usoudit [srov. nález

sp. zn. III. ÚS 511/02

(uveřejněný pod č. 105 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 30, s. 471 násl.), usnesení

sp. zn. III. ÚS 554/03

(uveřejněné pod č. 4 tamtéž, Sv. 32, s. 467 a násl.)]. Vlastní usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nicméně ani tehdy Ústavní soud věcně jakkoli nepřezkoumával [ke shora konstatovaným závěrům přiměřeně srov. kupř. i nálezy

sp. zn. III. ÚS 631/04

(uveřejněný pod č. 24 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 40, s. 203 a násl.),

I. ÚS 661/05

(uveřejněný pod č. 40 tamtéž, Sv. 40, str. 331 a násl.) a

I. ÚS 3038/07

(www.usoud.cz)].

V nyní posuzované věci státní zástupkyně v rozsahu nezbytném, nicméně relativně dostatečně konkrétním a v dané fázi řízení akceptovatelným způsobem na námitky navrhovatelky reagovala, když odůvodnění předmětného usnesení vychází posléze z toho, že po přezkoumání spisového materiálu a napadeného usnesení dospěla jednak k závěru, že bylo vydáno za podmínek, které jsou předpokládány v § 160 odst. 1 trestního řádu a dále, s ohledem na stav dokazování a důkazní situaci v dané fázi řízení, k tomu, že je důvodné konstatovat existenci kvalifikovaného podezření v rozhodnutí policejního orgánu skutkově a právně popsaného.

Vycházeje z uvedeného, Ústavní soud shledal, že je nutno posoudit ústavní stížnost z hlediska naznačených kritérií jako návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Náhradu nákladů řízení potom navrhovatelce nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu