Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding procedural delays caused by criminal investigation of arbitrator. The Court rejects claims of unreasonable delays. The Court upholds the lower courts' decision to suspend proceedings due to criminal investigation. The Court finds no violation of the right to a trial within a reasonable time. The Court emphasizes judicial discretion in procedural suspensions. The Court notes that procedural suspensions do not automatically constitute unreasonable delays. The Court states that constitutional review is limited to extreme cases of arbitrary application of law.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by FOCUS-METAL, s. r. o., against lower court decisions suspending arbitration annulment proceedings due to a criminal investigation. The complainant argued that the suspension, caused by investigating the arbitrator and their representative, constituted unreasonable delays violating their right to a trial within a reasonable time. The Court rejected this claim, noting that suspensions based on criminal investigations are standard legal measures and do not inherently constitute procedural delays. The Court emphasized that it cannot second-guess the lower courts' assessment of whether the suspension was necessary and properly justified under the Civil Procedure Code.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu; § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.; The Constitutional Court holds that suspending proceedings due to a criminal investigation is a lawful procedural measure and does not automatically constitute unreasonable delays or a violation of the right to a trial within a reasonable time.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 29. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti FOCUS-METAL, s. r. o., se sídlem Jiráskova 399/11, 757 01 Valašské Meziříčí, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, AK se sídlem K. Sliwky 126/18, 733 01 Karviná-Fryštát, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2009 čj. 42 Co 132/2009-115 a rozhodnutí Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 2. 2009 čj. 18 C 337/2008-96 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo přerušeno řízení o zrušení rozhodčího nálezu a návrhu na odklad vykonatelnosti.
V ústavní stížnosti uvedla, že řízení bylo přerušeno z důvodu trestního stíhání rozhodce a jejího jednatele, trestní řízení je však teprve ve stadiu přípravného řízení a je předpoklad, že bude trvat ještě několik let. Stěžovatelka má však za to, že trestní řízení nemůže nijak ovlivnit výsledek soudního sporu o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, neboť žaloba nebyla podána v zákonné tříměsíční lhůtě u věcně příslušného soudu a nemůže o ní být rozhodnuto jinak než zamítnutím pro opožděnost. Žalobkyně sice v tříměsíční lhůtě doručila žalobu Krajskému soudu v Ostravě, ten však nebyl k jejímu projednání věcně příslušný. Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 4. 9. 2008 Ncp 1027/2008-79, že věcně příslušným je okresní soud podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Novém Jičíně. Tomu žaloba napadla až po 4. 9. 2008, tedy po uplynutí doby k podání žaloby podle § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Pro posouzení, zda řízení bylo přerušeno důvodně, považovala stěžovatelka za rozhodné vyřešení otázky, zda musí být žaloba na zrušení rozhodčího nálezu doručena v tříměsíční lhůtě věcně příslušnému soudu nebo postačí doručení jakémukoliv obecnému soudu. Dle jejího přesvědčení došlo k přerušení řízení při daném právním stavu nedůvodně, proto představuje průtahy řízení a ve svém důsledku porušuje její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.
Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl o přerušení řízení vedeného pod sp. zn. 18 C 337/2008, ve kterém se žalobkyně obchodní společnost Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a. s., domáhala zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. M. M. Okresní soud přerušil řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného před PČR - útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování - expozitura Ostrava, čj. OKFK-311-597-2008-29; předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení je trestná činnost rozhodce M. a jednatele stěžovatelky při vydávání rozhodčích nálezů.
K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu potvrdil. K námitce stěžovatelky o opožděném podání žaloby konstatoval, že rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 4. 2. 2008 a žaloba - návrh na jeho zrušení - byla doručena Krajskému soudu v Ostravě dne 7. 2. 2008, v elektronické podobě dne 6. 2. 2008. Podle § 82 odst. 1 o. s. ř. je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Odvolací soud uvedl, že i když to není v občanském soudním řádu výslovně uvedeno, soudní praxe dovodila, že procesní i hmotněprávní účinky zahájení řízení nastávají i tehdy, byl-li návrh podán u věcně nebo místně nepříslušného soudu. Kdy došlo v projednávané věci k postoupení věci soudu věcně nebo místně příslušnému, tak nebylo podle krajského soudu významné, a proto odvolací námitky stěžovatelky označil za neopodstatněné.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka namítla průtahy v řízení v důsledku rozhodnutí o přerušení řízení. Ústavní soud však dal ve své rozhodovací praxi najevo, že usnesení o přerušení řízení (resp. o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení) nepovažuje zpravidla za rozhodnutí, které je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv. Důvodem přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu je to, zda je v jiném řízení řešena otázka, která může mít pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Je-li tato okolnost dána či nikoliv, je věcí zvážení konkrétních okolností případu. Tato otázka je věcí výkladu jednoduchého práva a její hodnocení přísluší obecným soudům, které jsou oprávněny a současně i povinny odpovědně zvážit, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí. Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší zpochybňovat procesní postup soudů, které jsou v dané věci nejlépe informovány o okolnostech případu, ani měnit jejich závěry, jsou-li ve vztahu k přerušení řízení řádně odůvodněny (srov. např. usnesení
sp. zn. I.ÚS 491/03
,
III.ÚS 350/04
,
III.ÚS 275/06
a další dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud ověřil, že napadená rozhodnutí jsou přiměřeným způsobem odůvodněna a jejich závěry vyplývají ze zjištěných skutečností. Nejde tedy o případ nepřiměřených průtahů a liknavost soudů v tom smyslu, že by řízení bylo přerušeno bezdůvodně a soudy odmítaly v řízení pokračovat, např. po odpadnutí překážky, pro kterou bylo řízení přerušeno. Ústavní soud tedy vycházel z toho, že k přerušení řízení došlo ze zákonem stanovených důvodů a toto přerušení řízení nelze v dané situaci a v současné době chápat jako zbytečné průtahy v řízení.
Námitku, že řízení nemělo být přerušováno, neboť žaloba měla být zamítnuta z důvodu jejího opožděného podání, stěžovatelka předestřela v odvolacím řízení Krajskému soudu v Ostravě. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud na ni reagoval a vypořádal se s ní, svůj závěr o tom, kterým okamžikem dochází k zahájení řízení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.), opřel o rozhodovací praxi obecných soudů (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 4 Cdo 42/94, Sb.NS 1/1997, str. 16). Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí a meze jeho přezkumu jsou limitovány; do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje toliko tehdy, shledá-li aplikaci podústavního práva svévolnou či její interpretaci v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, např. v důsledku přepjatého formalismu. Takové pochybení obecného soudu zakládající prostor pro vydání kasačního nálezu Ústavní soud v projednávané věci neshledal.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem namítaného práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. července 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu