Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1698/09 ECLI:CZ:US:2009:1.US.1698.09.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to exhaustion of civil remedies and state monopoly on prosecution.

Numero d'incarto I.ÚS 1698/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a victim against a prosecutor's decision to delay criminal proceedings. The applicant argued that the investigation was formalistic and violated his human dignity and right to a fair trial. The court ruled the complaint inadmissible because the victim lacks a constitutional right to criminal prosecution and failed to exhaust available civil remedies for personality rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The victim in criminal proceedings does not possess a constitutional right to criminal prosecution, and exhaustion of civil remedies is required before filing a constitutional complaint regarding personality rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of civil remedies state monopoly on prosecution victim criminal proceedings personality rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 159a odst. 1 tr. řádu
§ 158 odst. 1 písm. a) tr. zák
řádu odložil šetření ve věci podezření ze spáchání trestného zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák, kterého se měl dopustit neznámý pachatel z řad policistů služebně zařazených na Obv.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
§ 39 zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem Sokolská 270, Česká Lípa, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 11. 5. 2009 č. j. SZN 313/2008-10, a usnesení policejního orgánu Inspekce ministerstva vnitra 6. oddělení Liberec ze dne 4. 11. 2008 č. j. IN-148/13-TČ-2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 29. 6. 2009, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť se domnívá, že postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") jimi bylo zasaženo do jeho základních práv garantovaných čl. 7, čl. 10, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.

Z obsahu ústavní stížnosti i přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní státní zastupitelství v Liberci svým usnesením jako nedůvodnou zamítl stížnost stěžovatele proti výše citovanému usnesení Inspekce ministerstva vnitra, jímž podle § 159a odst. 1 tr. řádu odložil šetření ve věci podezření ze spáchání trestného zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák, kterého se měl dopustit neznámý pachatel z řad policistů služebně zařazených na Obv. oddělení Policie ČR Doksy.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítané porušení svých základních práv spatřoval v postupu orgánů činných v trestním řízení, kdy věc hodnotily neobjektivně, nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nepřihlédly ke všem skutečnostem, které v průběhu vyšetřování vyšly najevo (obsah lékařských zpráv, tvrzení stěžovatele v protokolu či hlasové záznamy na CD nosičích). V opačném případě by totiž nebylo možné věc odložit, ale naopak by muselo být zahájeno trestní stíhání. Celé vyšetřování bylo dle stěžovatele pouze formální, s cílem poškodit jej, čímž byla zasažena jeho lidská důstojnost. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud již ve své dřívější rozhodovací praxi dal najevo, že vztah trestní odpovědnosti je vztahem veřejnoprávním, kde na jedné straně vystupuje stát zastoupený veřejnou obžalobou (státním zastupitelstvím) a na druhé straně stojí obžalovaný. Nelze proto dovozovat, že by ostatním jednotlivcům, a to ani tehdy, jsou-li v procesním postavení poškozených, právní řád přiznával právo na trestní stíhání, které by dokonce mělo požívat ústavněprávní ochrany. Poškozený v trestním řízení, byť by se ho jednání, za které byl případný pachatel obžalován, citelně dotýkalo, nedisponuje právem na trestní stíhání a potrestání údajných pachatelů trestných činů. Trestní stíhání pachatelů, jakož i jejich potrestání po proběhnuvším soudním procesu, je monopolem státu (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 358/04

,

II. ÚS 3094/07

či

II. ÚS 1303/08

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Pokud jde o námitku stěžovatele ohledně porušení jeho osobnostních práv garantovaných čl. 10 Listiny, Ústavní soud konstatuje, že chtěl-li stěžovatel podáním ústavní stížnosti sledovat ochranu svých osobnostních práv, nelze než trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpal procesní prostředky občanskoprávní, které mu právní řád k ochraně osobnostních práv poskytuje. Z tohoto pohledu tedy lze uzavřít, že stěžovatel se obrátil na Ústavní soud předčasně, neboť nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho osobnostních práv poskytuje.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.

Návrhu stěžovatele, aby jeho věc byla projednána přednostně (§ 39 zákona o Ústavní soudu), bylo faktickým postupem Ústavního soudu vyhověno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2009

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj