Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3096/08 ECLI:CZ:US:2009:1.US.3096.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal on court fees, ruling lower courts have exclusive authority to assess financial eligibility.

Numero d'incarto I.ÚS 3096/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the petitioner's constitutional complaint against lower court decisions denying exemption from court fees. The petitioner argued that the refusal violated his right to a fair trial under Article 6 of the ECHR, claiming he met the poverty criteria in § 138 of the Civil Procedure Code despite having a pension and selling property. The Court held that determining eligibility for fee exemptions falls exclusively within the jurisdiction of ordinary courts based on the principle of judicial independence, and since the lower courts provided reasoned decisions without arbitrary application of law, the complaint was clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 138 odst. 1 o. s. ř.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Decisions on eligibility for court fee exemptions are the exclusive domain of ordinary courts, and the Constitutional Court generally cannot review their conclusions unless there is arbitrary application of law or extreme deviation from justice principles.

Parole chiave

Generato dall'IA
court fee exemption constitutional complaint judicial independence ordinary court jurisdiction fair trial rights arbitrary application of law Czech Civil Procedure Code

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 138 odst. 1 o. s. ř.
Jak již bylo uvedeno, ústavními kautelami aplikace ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. se Ústavní soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Stěžovatel namítá, že těmito rozhodnutími mu bylo znemožněno, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
čl. 82 Ústavy ČR
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], lze uzavřít, že napadená rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), pročež nezasahují ústavních práv stěžovatele.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 271/2000
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fee exemption ruling as non-justiciable judicial discretion.
I. ÚS 201/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming courts violated constitutional rights by strictly enforcing burden of proof for fee waivers.
I. ÚS 249/03
Constitutional Court dismisses appeal as unfounded regarding court fee exemptions and procedural rights.
II. ÚS 249/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial regarding denial of court fee exemption.
III. ÚS 404/04
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fee waiver denial as procedurally and substantively unfounded.
IV. ÚS 109/06
Constitutional Court dismisses appeal against court decision removing tax exemption due to lack of constitutional violation.
IV. ÚS 289/03
Constitutional Court allows appeal against refusal of court fee exemption due to arbitrary judicial interpretation violating right to court.
IV. ÚS 454/04
Constitutional court partially allowed appeal against court costs ruling due to procedural violation of right to defense.
III. ÚS 511/02
Constitutional Court voids prosecutor's decision for failure to provide sufficient reasoning regarding police complaint.
III. ÚS 138/2000
Constitutional Court annuls district court order for procedural delay due to violation of fair trial rights under Article 36 of the Charter.
III. ÚS 351/04
Constitutional court annuls Supreme Court order transferring bankruptcy case due to lack of reasoning violating right to legal judge.
III. ÚS 501/04
Constitutional court quashes Supreme Court ruling for failure to verify hidden witness credibility under Art. 2(3) Constitution.
III. ÚS 606/04
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court decision on child support due to arbitrary application of law violating good morals.
III. ÚS 151/06
Constitutional Court annuls High Court decision for failing to address all evidence and arguments in proceedings.
IV. ÚS 369/06
Constitutional court annuls judgment for appointing a judge as guardian, violating fair trial rights.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Liškou, advokátem se sídlem v Klatovech, Domažlická 800, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 5. 2008, čj. 6 C 134/2008-16, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2008, čj. 14 Co 466/2008-30, za účasti Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora označeným usnesením obecných soudů, jímž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel namítá, že těmito rozhodnutími mu bylo znemožněno, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle svého přesvědčení stěžovatel splňuje předpoklady stanovené v § 138 o. s. ř.; v tomto směru polemizuje se zjištěními, k nimž dospěly obecné soudy, a navrhuje zrušení jejich usnesení.

Z procesního spisu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Okresní soud v Klatovech (dále jen "soud I. stupně") usnesením ze dne 21. 5. 2008, čj. 6 C 134/2008-16, nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků.

Krajský soud v Plzni (dál jen "odvolací soud") usnesením ze dne 19. 9. 2008, čj. 14 Co 466/2008-30, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, dle nějž stěžovatel nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř. Prvoinstanční soud dospěl ke správnému závěru, že stěžovatel je sice starobním důchodcem s důchodem ve výši 5029 Kč, avšak s ohledem na prodej nemovitostí, za něž v letech 2005 a 2006 utržil celkovou částku 284 698 Kč, není nemajetný.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud ustáleně judikuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

,

I. ÚS 201/02

,

I. ÚS 249/03

,

II. ÚS 249/03

,

III. ÚS 404/04

,

IV. ÚS 109/06

a další).

Jak již bylo uvedeno, ústavními kautelami aplikace ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. se Ústavní soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí. V usnesení

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

v této souvislosti uvedl, že "rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl." Daný názor potvrdil i ve své pozdější judikatuře. V nálezu

sp. zn. IV. ÚS 289/03

připomenul, že "se v minulosti již ve více případech zabýval důvodností nároků na osvobození od soudních poplatků" a zdůraznil, že "zásadně stojí na stanovisku, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (viz např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

). Současně však v řadě rozhodnutí připouští, že nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy může mít za následek porušení základních práv a svobod, a to tam, kde jde o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti." Obdobné posléze konstatoval v nálezu

sp. zn. IV. ÚS 454/04

.

Uvedené právní závěry plně dopadají i na posuzovanou věc. Plyne z nich rovněž závěr ve vztahu ke stěžovatelem namítanému dotčení v základním právu na spravedlivý proces. Takovéto dotčení ve vazbě na rozhodnutí soudu ve věci osvobození od soudních poplatků by byla způsobilá založit toliko svévolná aplikace ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti. Dané okolnosti v rozhodované věci ale zjištěny nebyly.

Soudy obou stupňů ve svých usneseních přesvědčivě zůvodnily, proč mají zato, že předpoklady stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř. nejsou naplněny. Pouhý nesouhlas stěžovatele s těmito závěry ještě neznamená, že byla porušena stěžovatelova ústavně garantovaná práva. Nutno rovněž připomenout, že osvobození od soudních poplatků se týkalo řízení, v němž se stěžovatel domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 95 000 Kč; výše soudního poplatku tak činila 4% z této částky, tj. 3800 Kč (položka č. 1 sazebníku soudních poplatků), tedy částku relativně velmi nízkou.

Dle názoru Ústavního soudu, který není další přezkumnou instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], lze uzavřít, že napadená rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), pročež nezasahují ústavních práv stěžovatele. Jsou v dostatečném rozsahu v intencích ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., na které odkazují, odůvodněna a nelze v nich spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy (srov. k této kautele coby zábraně proti svévoli nálezy

sp. zn. III. ÚS 511/02

,

III. ÚS 138/2000

,

III. ÚS 351/04

,

III. ÚS 501/04

,

III. ÚS 606/04

,

III. ÚS 151/06

,

IV. ÚS 369/06

a další).

Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 24. června 2009

František Duchoň v.r.

předseda senátu