Constitutional Court dismisses constitutional complaint and amendment request as unfounded and outside its jurisdiction.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings regarding insurance premiums and procedural costs. The applicant argued for a specific legal interpretation and a change to the Civil Procedure Code, but the Court found no violation of fundamental rights. Consequently, the Court ruled the complaint was merely a polemic and the amendment request fell outside its constitutional review powers.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR: Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů v rozporu s ústavním pořádkem, nikoliv o jejich změně; ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud obecné soudy dostatečně odůvodnily své rozhodnutí.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. K., zastoupeného JUDr. Václavem Vápeníkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, U Malvazinky 24, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 461/2009-153 ze dne 12. března 2009, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 328/2008-129 ze dne 9. října 2008 a proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 12 C 61/2007-100 ze dne 4. června 2008, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a s návrhem na změnu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak, že poslední slovo tam uvedené se mění na "přihlíží", takto:
Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 37 odst. 3 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Svoji ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a s návrhem na změnu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak, že poslední slovo tam uvedené se mění na "přihlíží".
Z předložené ústavní stížnosti a z přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem č. j. 12 C 61/2007-100 ze dne 4. června 2008 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") uložil stěžovateli zaplatit žalobci Česká pojišťovna, a.s. (dále jen "žalobce") dlužné pojistné ve výši 4.875,- Kč se 7% úrokem z prodlení p.a. od 2. října 2005 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 26.264,- Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 19 Co 328/2008-129 ze dne 9. října 2008 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7.854,- Kč. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. 25 Cdo 461/2009-153 ze dne 12. března 2009 odmítl a uložil stěžovateli zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.142,- Kč.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Důvody, pro které obecné soudy rozhodly rozhodnutími, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, v jejich odůvodnění v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětlují. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na tato rozhodnutí odkazuje. Ústavní stížnost je podle závěru Ústavního soudu pouhou polemikou se závěry obecných soudů. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo.
K návrhu stěžovatele na změnu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak, že poslední slovo tam uvedené se mění na "přihlíží" Ústavní soud pouze v krátkosti uvádí, že podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem, a nikoliv o jejich změně, tak jak navrhuje stěžovatel. V této části ústavní stížnosti jde zcela evidentně o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout z části podle ustanovení § 43 odst. odst. 1 písm. d) jako návrh k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a z části podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se pak Ústavní soud nemohl zabývat ani návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Jde o návrh akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu