Constitutional Court dismisses constitutional complaint against search warrant as clearly unfounded and procedurally improper.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against a search warrant issued by the District Court in Karviná. The applicant argued that the warrant violated fundamental rights and that the factual basis was insufficient to justify the search as an urgent measure. The Court rejected these claims, stating it does not re-evaluate factual findings of lower courts and found the warrant's reasoning logically sound and within the bounds of criminal procedure.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints as clearly unfounded when they do not constitute extreme excesses and when the lower court's factual reasoning is logically sound and within the scope of criminal procedure.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 25. června 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele J. A., zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem Dělnická 1a/434, 736 01 Havířov-Město, o ústavní stížnosti proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Karviné dne 3. dubna 2009 pod sp. zn. 5 Nt 1711/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a ústavní kautely zakotvené v čl. 4 odst. 4, čl. 12 odst. 1, 2, čl. 7 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Své stížnostní námitky konstruoval tak, že skutková tvrzení, o něž soud výrok předmětného příkazu opírá, nevedou dostatečně (důkazně) k závěrům, k nimž dospěl. Stěžovatel má rovněž za to, že (z obdobných důvodů) neobstojí ani tvrzení o nutnosti provedení domovní prohlídky před zahájením trestního stíhání jako neodkladného úkonu. V důsledku toho se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadený příkaz k domovní prohlídce nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z ustálené rozhodovací praxe se podává, že Ústavní soud zásadně nepřehodnocuje obecnými soudy (pro jakékoliv ex lege předjímané účely) učiněné skutkové úvahy z pozice orgánu další "odvolací instance", neboť tato pravomoc mu nepřísluší [čl. 81, čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d), čl. 90, čl. 91 Ústavy ČR]. V daném ohledu je povolán z pohledu práva ústavního korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. kupř. nálezy ve věcech
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95
,
II. ÚS 182/02
,
II. ÚS 539/02
,
I. ÚS 585/04
,
II. ÚS 566/06
a další), čemuž předložené námitky stěžovatele posouzené v konfrontaci s obsahem odůvodnění obecného soudu (očividně) neodpovídají.
Napadený příkaz k domovní prohlídce je v intencích § 83 odst. 1 trestního řádu v nezbytném rozsahu přezkoumatelným způsobem odůvodněn, a to včetně toho, proč soud dospěl k závěru o kvalifikaci předmětného úkonu jako neodkladného (srov. kupř. nález
sp. zn. IV. ÚS 1780/07
). Logicky vedené úvahy soudu se pohybují v rámci argumentačního pole vymezeného konstelací, v níž se trestní řízení nalézá a jež je v odůvodnění příkazu blíže popsána (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR); na jeho obsah postačí takto jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat.
O aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se v daném případě tudíž v důsledku uvedeného závěru evidentně nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další).
Pro uvedené Ústavní soud posoudil návrh jako zjevně neopodstatněný a mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jej odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu