Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1525/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1525.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies.

Numero d'incarto IV.ÚS 1525/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Milnea against a Supreme Court order halving the appeal process. The applicant argued for the annulment of the decision but failed to file a complaint for confusion under the relevant procedural code. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies, violating the principle of subsidiarity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint inadmissible complaint legal remedies

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
§ 211 o. s. ř.
2 ve spojení s § 211 o. s. ř. zastaveno odvolací řízení, zahájené z podnětu stěžovatele, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.
§ 229 odst. 4 o. s. ř.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele MILNEA státní podnik v likvidaci, se sídlem Blanická 383/1, Olomouc, zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 493/2008-137 ze dne 31. 3. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, z důvodů v ní rozvedených a s tvrzením porušení svých ústavně zaručených práv, v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a domáhá se jeho zrušení.

Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález ve věci

sp. zn. III. ÚS 117/2000

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu napadeného usnesení, bylo napadeným rozhodnutím podle § 104 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř. zastaveno odvolací řízení, zahájené z podnětu stěžovatele, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 Cm 47/2006-104 ze dne 3. 10. 2008, přitom z obsahu stížnosti není patrno, že by stěžovatel proti ústavní stížností napadenému usnesení odvolacího soudu podal žalobu pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., podle něhož žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Za uvedeného stavu věci, kdy stěžovatel ve své stížnosti polemizuje se závěry usnesení odvolacího soudu vedoucími k zastavení odvolacího řízení, je třeba učinit závěr, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a jeho ústavní stížnost byla proto z uvedeného důvodu jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta. S ohledem na odmítnutí stížnosti nebylo možno vyhovět ani návrhu na odložení vykonatelnosti v ní označených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2009

Pavel Holländer

soudce zpravodaj