Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unfair trial and right to defense in criminal case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a criminal conviction for neglect of duty to support. The applicant argued that lower courts violated his rights to a fair trial and defense by improperly evaluating evidence. The court ruled that the Constitutional Court does not review factual findings or simple legality, only constitutional violations, and found no evidence of arbitrary decision-making or procedural defects.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court lacks jurisdiction to re-evaluate factual findings or assess the correctness of evidence evaluation by ordinary courts, intervening only in cases of extreme inconsistency between evidence and findings indicating arbitrariness.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2009 v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Michalem Kojanem, advokátem, se sídlem Pařížská 28, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 191/2009 ze dne 10. 3. 2009, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 207/2007 ze dne 13. 6. 2007 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 3 T 143/2006 ze dne 6. 3. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. 5. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 6. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena jeho ústavním pořádkem zaručená práva, a to právo "na spravedlivý proces garantované čl. 1 a čl. 55 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod" a dále právo na obhajobu garantované v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu zanedbání povinné výživy podle ust. § 213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen "TZ"), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, k jehož výkonu byl podle ust. § 39a odst. 2 písm. b) TZ zařazen do věznice s dozorem.
Tento rozsudek napadl stěžovatel odvoláním, které Městský soud v Praze svým rozhodnutím sp. zn. 5 To 207/2007 ze dne 13. 6. 2007 podle ust. § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "TŘ") jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 7 Tdo 191/2009 ze dne 10. 3. 2009 tak, že jej podle ust. § 265i odst. 1 písm. e) TŘ jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti předložil zcela totožnou argumentaci jako v jím podaném dovolání.
:
II. Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv kontrola "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů veřejné moci porušena stěžovatelčina základní práva či svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace.
Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 4/04
, Sb.n.u., sv. 32, nález č. 42, str. 405, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud je přesvědčen, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, když jednání stěžovatele posoudily jako úmyslný trestný čin podle ust. § 213 odst. 1 TZ. Zejména dovolací soud se řádně vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a své rozhodnutí náležitě zdůvodnil. Ústavní soud dodává, že sám neúspěch ve věci neznamená porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, jehož porušení v ústavní stížnosti namítá. Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup před nezávislého a nestranného soudce, před nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní řízení. Spravedlivý proces, je také proces, jehož délka je přiměřená složitosti konkrétního případu. Jde tedy o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti vyjádřené v ústavním pořádku České republiky. Všechny tyto aspekty zajišťují "fair trial". Stěžovatel nespecifikoval porušení žádného z aspektů spravedlivého procesu.
Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, stěžovatel již v průběhu řízení před obecnými soudy vznášel námitky stran nesprávného skutkového zjištění a hodnocení důkazů a tuto argumentaci, jež se věcně pohybuje na úrovni podústavního práva, předestřel také v ústavní stížnosti, ačkoli uvedl, že si je vědom specifické role Ústavního soudu. S těmito námitkami se obecné soudy, zejména pak Nejvyšší soud, řádně vypořádaly. Postup obecných soudů tak nelze označit za svévolný a Ústavní soud jej považuje za zcela ústavně konformní.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2009
Vojen Güttler
předseda senátu
vytištěn