Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2271/08 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2271.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed appeal claiming lack of evidence on co-ownership heating cost allocation violated fair trial rights.

Numero d'incarto IV.ÚS 2271/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a co-owner against lower court rulings on heating cost allocation. The applicant argued that the courts failed to order expert testimony on the application of specific regulations regarding shared property expenses, despite her claim that majority owners had not approved the agreement. The court held that judicial interpretation of laws is not an expert matter and that the lower courts adequately addressed the co-ownership rights and obligations in their reasoning. Consequently, the court found no violation of the right to a fair trial and dismissed the appeal as clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a of the Act on the Constitutional Court: The Constitutional Court found that judicial interpretation of regulations regarding shared property expenses does not constitute a violation of the right to a fair trial when lower courts provide reasoned decisions on co-ownership obligations.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal co-ownership heating costs right to fair trial expert testimony requirement shared property expenses judicial interpretation authority Article 36 Charter of Fundamental Rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 2 lit. a of the Act on the Constitutional Court
Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
§ 9 para. 3 of the Decree on Heating and Hot Water Supply

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Jana Musila a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky J. S., právně zastoupené advokátkou JUDr. Milenou Duškovou, Krkonošská 155, Vrchlabí, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2008 sp. zn. 19 Co 628/2007 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 7. 2007 sp. zn. 7 C 92/2003, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 8. 9. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku krajského soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. V proběhlém soudním řízení se žalobci úspěšně domáhali na stěžovatelce zaplacení částky 3.165,- Kč. Účastníci řízení jsou spoluvlastníky domu a žalovaná je spoluvlastnicí ve výši ideálních 111/1000 celku. Podíloví spoluvlastníci se dohodli na společném hospodaření tak, že budou přispívat na společný účet zálohami na odběr studené a teplé vody, tepla k vytápění. Rozúčtování úplaty za vytápění bytu podle dohody spoluvlastníků provádí firma BYTTHERM, s. r. o., podle bytových měřidel s tím, že základní složka činí 30% a spotřební složka 70%. Úhrada nákladů uvedených výše je prováděna společně za celý dům. Stěžovatelka předepsanou fakturu neuhradila a tím se na úkor žalobců bezdůvodně obohatila o částku 3.165,- Kč. Porušení svých základních práv a svobod spatřuje stěžovatelka v tom, že soudům obou stupňů navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem a důkaz svědeckou výpovědí znalce z oboru k objasnění aplikace vyhlášky č. 245/1995 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné spotřebitele (dále jen "vyhláška") na daný případ. Soudy obou stupňů uzavřely, že v daném případě dodávek tepla jde o hospodaření se společnou věcí ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 40/1964Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."). Stěžovatelka ve svém návrhu brojí proti tomu, že by dohodu spoluvlastníků o společném hospodaření bylo lze považovat za platnou. Důvodem je pak především ta skutečnost, že dohodu neuzavřeli vlastníci mající většinový podíl na nemovitosti (šlo o 450/1000). Soudy se s touto námitkou vypořádaly tak, že platnost dohody potvrzuje skutečnost, že žalobu podali spoluvlastníci, u nichž součet spoluvlastnických podílů činí 839/1000 celku. Přitom soudy vyhověly pouze návrhu žalobců, jejichž spoluvlastnický podíl na nemovitosti činí toliko 450/1000 celku. Soudy připustily a hodnotily jen důkazy navržené žalobci. Za podstatu sporu považuje stěžovatelka aplikaci ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky. Soudy se dále nezabývaly ani argumentací, že do společných prostředků přispívala také stěžovatelka. Závěrem stěžovatelka poukazuje na otázku promlčení vznesených nároků.

III. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je výlučně ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Přestože je součástí soudní moci, pojednané v hlavě čtvrté Ústavy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů a není jim proto ani nadřízen. Ústavní soud zásadně není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního ("jednoduchého") práva a může tak činit pouze tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. Jak Ústavní soud judikoval, základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá "porušení základního práva a svobody." (např. nález

sp. zn. III. ÚS 269/99

, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 17., č. 33, Vydání 1. Praha: C. H. Beck 2000, str. 235; nález

sp. zn. III. ÚS 84/94

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 34, Vydání 1. Praha: C. H. Beck 1995, str. 257). Se zřetelem k tomu Ústavní soud hodnotil, zda v postupu obecných soudů v souzené věci nedošlo k porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky.

Namítá-li stěžovatelka navržený a neprovedený důkaz znaleckým posudkem a výslechem znalce stran aplikace příslušné vyhlášky, je nutno konstatovat, že interpretace a aplikace právních předpisů je navýsost věcí soudu nikoli znalce. Kromě toho z ústavněprávního hlediska je třeba považovat za podstatnou tu skutečnost, že obecné soudy se ve svém odůvodnění s tímto navrženým a neprovedeným důkazem vypořádaly, tj. uvedly důvody, pro které nebyl tento důkaz realizován. Z odůvodnění napadených rozsudků je dále patrné, že se obecné soudy zabývaly dostatečně i otázkou spoluvlastnických podílů, jejich výše a z nich vyplývajících vzájemných práv a povinností. I za situace, že by soudy postupovaly podle stěžovatelkou požadovaného ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky, neměnilo by to nic na situaci, že by se stěžovatelka musela podílet na úhradě tzv. spotřební složky společných nákladů. Za podstatnou je v tomto případě třeba považovat především tu skutečnost, že celá nemovitost se nachází v podílovém spoluvlastnictví a každý ze spoluvlastníků má tedy práva a povinnosti k celému předmětu spoluvlastnictví, a to právě s ohledem na výši spoluvlastnických podílů. V předmětném případě se stěžovatelka pokusila fakticky dosáhnout vytvoření samostatné a relativně nezávislé bytové jednotky, tím se však nemůže zprostit svých spoluvlastnických práv a povinnosti k nemovitosti jako celku. Z dokazování vyplynulo, že stěžovatelka byla na tuto skutečnost upozorněna již v souladu s odpojením jednotky od centrálního systému vytápění a s nutností podílet se na některých společných nákladech tak byla srozuměna.

K namítanému porušení čl. 36 Listiny Ústavní soud opakovaně konstatuje, že se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

I. ÚS 2/93

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu