Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2930/08 ECLI:CZ:US:2009:2.US.2930.08.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because administrative appeal was not exhausted before filing.

Numero d'incarto II.ÚS 2930/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. V. S. against police decisions banning his entry into his shared residence. The applicant argued that the police violated his fundamental rights and that the appellate administrative body acted unlawfully by changing the scope of the first-instance decision without addressing his objections. The court rejected the complaint on procedural grounds, ruling that the applicant had not exhausted all available legal remedies by filing a separate administrative lawsuit simultaneously.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint exhaustion of remedies subsidiarity principle administrative appeal inadmissible complaint legal remedies procedural bar

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
§ 21a odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb.
Rozhodnutím Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II byl stěžovateli dle § 21a odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zakázán vstup do společného obydlí stěžovatele a jeho manželky, jakož i do jeho bezprostředního okolí, na dobu 10 dnů.
§ 90 odst. 1 písm. c) zák. č. 500/2004 Sb.
Odvolací správní orgán postupoval zcela nesprávně a nezákonně při aplikaci § 90 odst. 1 písm. c) zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen "správní řád"), když napadené rozhodnutí změnil.
§ 90 odst. 3 správní řádu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
5 As 84/2008 - 81
Ústavní soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz rozhodnutí 5 As 84/2008 - 81), který považuje rozhodnutí o vykázání a zákazu návratu podle § 21a zákona č.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. V. S., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Petříkem, advokátem se sídlem Stankovského 144, Čelákovice, proti rozhodnutí Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, Odboru pořádkové a železniční policie ze dne 25. 9. 2008 č. j. PSP-16054-6/ČJ-2008-PZ ve spojení s rozhodnutím Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II, Místního oddělení Zličín ze dne 18. 8. 2008 č. j. ORII-11935-10/TČ-2008-17, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 11. 2008 stěžovatel brojí proti shora uvedeným rozhodnutím Policie ČR.

Rozhodnutím Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II byl stěžovateli dle § 21a odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zakázán vstup do společného obydlí stěžovatele a jeho manželky, jakož i do jeho bezprostředního okolí, na dobu 10 dnů. K odvolání stěžovatele rozhodla Policie ČR, Správa hlavního města Prahy tak, že se mění část odůvodnění napadeného rozhodnutí, rozhodnutí se poté potvrzuje a odvolání zamítá.

Stěžovatel namítá, že Policie České republiky napadenými rozhodnutími porušila jeho ústavně zaručená základní práva garantovaná Listinou základních práv a svobod v čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 3, Ústavou České republiky v čl. 96 odst. 1 a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 6 odst. 1.

Odvolací správní orgán rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil v rozsahu odůvodnění původně napadeného rozhodnutí, avšak nevypořádal se dostatečným způsobem s námitkami stěžovatele uvedenými v jeho podaném odvolání. Odvolací správní orgán postupoval zcela nesprávně a nezákonně při aplikaci § 90 odst. 1 písm. c) zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen "správní řád"), když napadené rozhodnutí změnil. Správní orgán může napadené rozhodnutí změnit pouze v případě, když některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, nehrozí újma z důvodu ztráty možnosti se odvolat. Ačkoli odvolací správní orgán měl rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrdit a odvolání stěžovatele zamítnout, neuvádí, v jakém rozsahu tak učinil, když ve svém výroku ad. 1. rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil. Zatížil tak řízení vadou a učinil rozhodnutí odvolacího orgánu zmatečným, nepřezkoumatelným, nicotným a nezákonným. Stěžovatel dále uvádí, že pokud odvolací správní orgán napadené rozhodnutí změnil, pak tak učinil v neprospěch stěžovatele (odvolatele), což je podle § 90 odst. 3 správního řádu nepřípustné V další části ústavní stížnosti stěžovatel namítá nedostatek důvodů pro rozhodnutí o zákazu vstupu do společného obydlí.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka řízení. Z obsahu vyjádření Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy Ústavní soud zjistil, že v téže věci stěžovatel podal dne 27. 11. 2008 správní žalobu k Městskému soudu v Praze.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity ústavní stížnosti znamená, že ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, které při své činnosti musí postupovat ústavně konformním způsobem. Ústavní stížnost tedy představuje poslední mechanismus ochrany ústavnosti, který nastupuje v případě selhání všech předchozích prostředků k nápravě. Lze ji proto obvykle podat teprve poté, co navrhovatel využil všech opravných prostředků, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná a v důsledku toho meritorně neprojednatelná.

V daném případě směřuje ústavní stížnost proti rozhodnutí správního orgánu, proti kterému byla současně podána žaloba ke správnímu soudu. Ústavní soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz rozhodnutí 5 As 84/2008 - 81), který považuje rozhodnutí o vykázání a zákazu návratu podle § 21a zákona č. 283/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, za rozhodnutí, proti němuž lze brojit žalobou ve správním soudnictví, konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny prostředky k ochraně práva, které mu zákon poskytuje.

Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. června 2009

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj