Constitutional Court dismisses constitutional complaint against prosecutor's refusal to halt criminal fraud investigation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicants' request to suspend the criminal proceedings for attempted fraud. The applicants argued that their civil dispute regarding an arbitrator's award justified the police's initiation of criminal charges, claiming violations of fundamental rights. The court found no interference with protected rights and cited established precedent that the Constitutional Court lacks jurisdiction to review the substantive justification for initiating criminal investigations.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court does not have the authority to review the substantive justification for initiating criminal proceedings or to suspend such proceedings based on the existence of a civil dispute, as this falls exclusively within the competence of criminal justice organs.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 10. června 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele 1) Ing. J. T. a 2) V. K., zastoupených JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Lesnická 52, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 13. 5. 2009 č. j. 2 KZV 6/2009-49 a návrhu na předběžné opatření zakazující pokračování v trestním řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného usnesení, jímž Krajské státní zastupitelství v Brně zamítlo jako nedůvodnou stížnost proti rozhodnutí orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 9. 4. 2009 - o zahájení jejich trestního stíhání pro pokus trestného činu podvodu, spáchaného formou spolupachatelství. Poukázali na svou činnost související se zvolením rozhodce k rozhodnutí sporu mezi společnostmi, které první stěžovatel jako statutární zástupce zastupoval, a Městem Oslavany, když druhý stěžovatel, jako člen volného sdružení rozhodců, uvedenou funkci přijal, a oba shodně uvedli, že v předmětné věci probíhá občanskoprávní spor, na jehož pravomocném ukončení závisí vyřešení otázky, zda byl rozhodčí nález vydán po právu či nikoliv. Proto dle jejich přesvědčení nebyl dán důvod k podání trestního oznámení ze strany Města Oslavany a důvod k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání proti nim pro trestný čin podvodu ve stádiu pokusu. Pro uvedené brojili proti zahájení stíhání, zamítnutím jejich stížnosti se cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 4 odst. 4, v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S poukazem na označené a tvrzené skutečnosti, jakož i na citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, navrhli, aby na základě podané stížnosti Ústavní soud vydal usnesení, kterým zakáže pokračovat v trestním řízení do rozhodnutí o ústavní stížnosti, následně pak aby zrušil citované rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Brně. Současně požádali o přiznání nároku na náhradu nákladů řízení, vzniklých jim v souvislosti s správním zastoupením.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Jak vyplývá z podání stěžovatelů a rozhodnutí státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 2 KZV 6/2009-49, proti oběma navrhovatelům bylo usnesením orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, SKPV, pod ČTS: PMJ-910/TČ-2008-03-JA zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu, a to pro pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona, spáchaný formou spolupachatelství. Uvedeného činu se měli dopustit tím, že po předchozí vzájemné dohodě, s úmyslem neoprávněně převést vlastnické právo k nemovitostem v celkové hodnotě 130.000.000,- Kč z dosavadního vlastníka Města Oslavany na nového vlastníka - společnost se sídlem ve Spojeném Království Velké Británie a Severního Irska, zastoupenou prvním stěžovatelem, jako jednatelem, vyhotovil druhý stěžovatel rozhodčí nález, na základě kterého by po povolení vkladu vlastnického práva vznikla označenému městu škoda ve výši nejméně 130.000.000,- Kč a při způsobení škody na cizím majetku by došlo k jejich obohacení. Státní zástupce, který přezkoumal na základě stížnosti obou obviněných (nyní stěžovatelů) jak řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo, tak i správnost jeho výroků, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil závěr, že usnesení splňuje všechny zákonné náležitosti, obsažené mj. v § 160 odst. 1 trestního řádu, a jsou tedy dány důvody k zamítnutí stížnosti. Poněvadž se v odůvodnění vypořádal se všemi námitkami, lze na něj v dalším odkázat. K poukazu stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu nutno dodat, že právě v rozhodnutí
sp. zn. III. ÚS 511/02
bylo vysloveno, že "z hlediska Ústavou ČR vytýčených pravomocí nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1 trestního řádu) a vyjadřovat se k opodstatněnosti toho kterého trestního stíhání - jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení." Od citovaného stanoviska se neodchyluje ani rozhodnutí
sp. zn. III. ÚS 554/03
(na něž rovněž stěžovatel poukazuje), v jehož odůvodnění se mj. konstatuje, že "Ústavní soud není součástí soustavy orgánů veřejné moci a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat toliko po jeho ukončení vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu (
sp. zn. III. ÚS 539/98
)".
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v celém rozsahu odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. června 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu