Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to CCTV evidence evaluation by higher court.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a convicted recidivist against the Supreme Court's refusal to overturn his conviction. The applicant argued that the appellate court failed to properly evaluate CCTV footage showing the victim leaving with an unknown man, creating an apparent contradiction with the evidence used for his conviction. The court found no violation of fair trial rights because the lower courts rationally assessed the evidence and explained why the CCTV did not alter the factual findings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when the appellate court reasonably evaluates evidence and provides a rational explanation for its assessment without exceeding the bounds of judicial discretion.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. června 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti V. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6 To 26/2008 ze dne 29. 1. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 10 T 5/2007 ze dne 31. 1. 2008, a domáhá se jeho zrušení.
Jak je patrno z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 10 T 5/2007, byl stěžovatel rozsudkem soudu I. stupně - Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2008 sp. zn. 10 T 5/2007 odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 trestního zákona za trestné činy loupeže (spáchané dne 27. 1. 2007), neoprávněného držení platební karty a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 a 1/2 roku. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn 6 To 26/2008 ze dne 10. 4. 2008, jímž bylo poprvé rozhodnuto o zamítnutí odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 1526/08
ze dne 4. 11. 2008 pro porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces v podstatě z toho důvodu, že odvolací soud nedal v řízení stěžovateli příležitost pro to, aby se seznámil - jak to učinil soud sám - s celým kamerovým záznamem bezpečnostní kamery Komerční banky (umístěné v blízkosti východu vinárny Tramín) a prostor pro to, aby se k tomuto důkazu vyjádřil. Uvedený důkaz byl odvolacím soudem následně při veřejném zasedání v přítomnosti stěžovatele i jeho obhájce v intencích nálezu Ústavního soudu proveden a vyhodnocen, načež odvolací soud opět odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu I. stupně ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, níž stěžovatel v podstatě - s odkazem na zjištění, které podle něj z kamerového záznamu plyne, totiž zjištění, že poškozený z vinárny Tramín odcházel cca ve 23.45 hod ve společnosti neznámého muže, přičemž odchod stěžovatele z vinárny až do 00.13 hod. kamerou zaznamenán nebyl (k napadení poškozeného a odcizení jeho věcí v blízkosti vinárny na náměstí Svobody přitom mělo dojít právě v uvedeném mezidobí) -odvolacímu soudu vytýká, že tento důkaz odpovídajícím způsobem nevyhodnotil a nevypořádal se s jeho obsahem, který je podle jeho názoru v příkrém rozporu s důkazy, na jejichž podkladě byl odsouzen, a namítá tak extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a jejich hodnocením, provedeným oběma obecnými soudy a v důsledku toho porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl, když poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu, stěžovatelem tvrzený extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a jejich hodnocením neshledal. Vrchní soud v Olomouci v souladu s § 254 odst. 1, 3 trestního řádu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i jemu předcházející řízení a po doplnění dokazování opodstatněně odvolání stěžovatele dle § 256 trestního řádu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se po konstatování, že řízení ani rozsudek soudu I. stupně netrpí závažnými vadami, zevrubně vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele, rozvedl své úvahy o tom, proč neuvěřil obhajobě stěžovatele, mimo jiné zdůrazněním toho, že poškozený ve svých výpovědích setrvával na tom, že jej napadl muž, který si k němu ve vinárně přisedl, jímž podle svědkyně B. byl právě stěžovatel, a vysvětlil také, z jakého důvodu ani obsah záznamu bezpečnostní kamery Komerční banky nikterak nepřispěl k posunu v důkazní situaci, když konstatoval, že na záznamu je vidět poškozený po dobu cca pěti vteřin, pod kamerou pouze projde a vedle něj jde osoba, jejíž totožnost se nedá určit. Na odůvodnění napadeného rozhodnutí lze odkázat a dodat, že časové údaje svědkyně B., kasírující servírky vinárny Tramín, o odchodech poškozeného a stěžovatele a jejich pořadí nemusely odpovídat skutečnému pořadí jejich odchodu z venkovního východu vinárny, zabíraného kamerou. Možno tak uzavřít, že obecnými soudy učiněné hodnocení důkazů není extrémním excesem při realizaci důkazního procesu, spočívajícím v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. kupř. nálezy ve věcech
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95
,
II. ÚS 182/02
,
II. ÚS 539/02
,
I. ÚS 585/04
,
II. ÚS 566/06
a další).
Vzhledem k výše uvedenému a zjištění, že v trestním řízení vedeném v předmětné věci proti stěžovateli soudy postupovaly a jednaly v souladu s § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu