Constitutional complaint dismissed for formal defects and failure to cure within extended deadline.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by HORA HOLDING, s. r. o., against lower court decisions. The complainant failed to address formal defects, specifically the lack of legal representation and insufficient legal argumentation, within the statutory 60-day period or the extended 14-day grace period granted. The court rejected the request for further time extension, emphasizing that such delays would unfairly advantage a negligent party over diligent litigants who met statutory obligations.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be filed without formal defects within the statutory period; failure to cure defects within the extended deadline results in dismissal, and further extensions are not granted to prevent undue advantage for negligent parties.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HORA HOLDING, s. r. o., IČ 63911191, se sídlem Skuherského 53, 370 01 České Budějovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 406/2008-77 ze dne 2. 3. 2009 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Cm 45/2003-70 ze dne 9. 6. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou telefaxem dne 22. 5. 2009 a zároveň téhož dne předanou poštovní přepravě a Ústavnímu soudu doručenou dne 25. 5. 2009, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena její ústavně zaručená práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a dále čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky.
Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo formální a obsahové vady [především stěžovatelka nebyla právně zastoupena dle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a v jejím podání absentovala ústavněprávní argumentace], byla stěžovatelka přípisem ze dne 27. 5. 2009 vyzvána k jejich odstranění, a to ve lhůtě 4 dnů ode dne doručení této výzvy Ústavního soudu s poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude její návrh odmítnut.
Stěžovatelce byla shora citovaná výzva doručena dne 2. 6. 2009. Dne 8. 6. 2009 podala stěžovatelka k poštovní přepravě doplňující podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 9. 6. 2009. V něm stěžovatelka Ústavnímu soudu oznámila, že byť již právní zastoupení má (přičemž nepředložila plnou moc dokládající toto tvrzení), stanovenou lhůtu k řádnému doplnění podání nedodrží a požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad o 7 dnů.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování poskytováním dalších lhůt k odstraňování vad podání by mělo být výjimečné. Poskytnutím další lhůty k odstranění vad je totiž liknavý stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním, pečlivým stěžovatelům, kteří dostáli zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě.
Dle vlastního vyjádření stěžovatelky jí bylo napadené usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 406/2008-77 ze dne 2. 3. 2009 doručeno dne 24. 3. 2009, lhůta k podání ústavní stížnosti tak skončila dne 25. 5. 2009. Stěžovatelka podala svou stížnost k Ústavnímu soudu resp. poštovní přepravě dne 22. 5. 2009, tedy v samém závěru zákonem stanovené 60-ti denní lhůty. Nad rámec této lhůty byla stěžovatelce poskytnuta 4 denní lhůta k opravě jejího vadného podání, která skončila až dne 8. 6. 2009. Tak byla zákonná šedesátidenní lhůta stěžovatelce prodloužena o 14 dnů. Avšak dokonce ani do dnešního dne stěžovatelka vytýkané vady podání neodstranila. Za těchto okolností neshledal soudce zpravodaj respektuhodné důvody pro další prodlužování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti.
V případě stěžovatelky nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že již v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, jí, vzhledem k faktu, že byla v minulosti již účastníkem řízení před Ústavním soudem (viz věc
sp. zn. IV. ÚS 3048/08
) a souběžně s danou ústavní stížností podala prostřednictvím právního zástupce další ústavní stížnost (viz věc
sp. zn. III. ÚS 1358/09
), musela jí být (a dle jejího vyjádření jí i byla) známa skutečnost, že v řízení o ústavní stížnosti zákon o Ústavním soudu vyžaduje právní zastoupení advokátem, které nelze pominout.
Za popsané situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj