Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1199/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1199.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses tenants' claim that courts improperly inferred payment purpose from circumstances.

Numero d'incarto IV.ÚS 1199/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by landlords against lower court rulings denying their claims for unpaid rent. Landlords argued that courts improperly inferred the purpose of payments made by tenants without explicit declaration, violating their right to court protection. The Court held that the lower courts correctly relied on undisputed facts showing regular payments matching rent amounts and timeframes, finding no constitutional violation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when lower courts base decisions on undisputed factual findings that do not violate the right to court protection.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility inference of payment purpose right to court protection landlord tenant dispute undisputed factual findings

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti stěžovatelů nezletilých M. a P. K., obou zastoupených rodiči Mgr. Y. R. a Ing. P. K., právně zastoupených Mgr. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Purkyňova č. 787/6, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 42 Co 418/2008 ze dne 26. 1. 2009 a Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 35 C 305/2006 ze dne 25. 4. 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé svou včas podanou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práv zaručovaných články 36 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a porušení článků 90 a 96 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhají se jejich zrušení.

Těmito rozhodnutími, jak je patrno z jejich obsahu, nebylo vyhověno žalobě stěžovatelů, pronajímatelů, směřující proti žalovaným nájemkyním na zaplacení částky 10.592,- Kč, představující podle stěžovatelů neuhrazené nájemné za období od května do září 2005, když obecné soudy na základě provedeného dokazování učinily závěr o tom, že účel plateb, které žalované nájemkyně ve prospěch stěžovatelů nesporně učinily, bylo možno, přestože nebyl výslovně deklarován, dovodit z dalších okolností, jež mohly platby identifikovat.

Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelé opakovaně zdůrazňují, že žalované výslovně při poskytování předmětných plateb jejich účel neuvedly, přitom u stěžovatelů měly podle jejich tvrzení i další dluhy, proto tito byli oprávněni započíst učiněné platby podle zásady priority na úhradu nejstarších pohledávek, a polemizují tak s právními závěry obecných soudů. Těmto vytýkají, že zcela nepřípustně samy dovodily vůli dlužníka, což fakticky založilo nerovnost účastníků řízení, jakož i to, že v odůvodnění napadených rozhodnutí byly použity judikáty Nejvyššího soudu, zabývající se obchodně právními vztahy, nikoliv vztahy občanskoprávními. Napadenými rozhodnutími tak podle stěžovatelů, ve spojení s nemožností domáhat se rozhodnutí dovolacího soudu ohledně vyřešení podle nich zásadní právní otázky "určení či neurčení platby v občanskoprávním vztahu", došlo k zásahu do práva na soudní ochranu.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Napadenými rozhodnutími, v nichž obecné soudy ke svým právním závěrům ohledně řádného zaplacení nájemného v žalovaném období dospěly na podkladě nesporných skutkových zjištění, že žalované pravidelně ze svého účtu platily na základě trvalého příkazu v měsících, ve kterých mělo být nájemné placeno, částky odpovídající předpisu nájemného a ve lhůtách kdy se tak mělo stát, k zásahu do práva stěžovatelů na soudní ochranu podle Ústavního soudu nemohlo dojít. K tvrzené protiústavnosti, jíž stěžovatelé spojují s nemožností domáhat se rozhodnutí dovolacího soudu a vyřešení podle nich otázky zásadního právního významu, třeba poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 518/2007, jehož se sami stěžovatelé dovolávali, řešícího spor občanskoprávní, v němž Nejvyšší soud připouští i jiné, než výslovným prohlášením dlužníka učiněné určení dluhu, který má v úmyslu plnit.

Z uvedených důvodů Ústavní soud porušení práva stěžovatelů na soudní ochranu neshledal, a proto byla jejich ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu