Constitutional Court dismisses review request as res judicata due to prior ruling on identical provision.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the Regional Court's request to annul specific provisions of the Trade Act. The applicant argued the law violated fundamental rights, but the Court found the request inadmissible because it concerned the same statutory text already ruled upon in a previous decision. Consequently, the Court determined the matter was already legally settled and dismissed the new petition as procedurally barred.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A request for annulment of a provision already subject to a final Constitutional Court ruling is inadmissible as res judicata.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o návrhu Krajského soudu v Plzni na zrušení ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 356/1999 Sb., a po novelizaci provedené zákonem č. 130/2008 Sb., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 21. 11. 2008 doručen návrh Krajského soudu v Plzni (dále jen "Krajský soud") na zrušení ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání [(živnostenský zákon); dále jen zákon č. 455/1991 Sb.], ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 356/1999 Sb., a po novelizaci provedené zákonem č. 130/2008 Sb.
Navrhovatel tak učinil dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR a § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dospěl k závěru, že ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 356/1999 Sb., a po novelizaci provedené zákonem č. 130/2008 Sb., jehož má být při řešení věci sp. zn. 30 Ca 55/2008 použito, je v rozporu s čl. 26 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V uvedené věci sp. zn. 30 Ca 55/2008 rozhoduje Krajský soud o žalobě K. H. proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, živnostenského úřadu (dále jen "KÚ") ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. ZN/1089/VVŽÚ/08, kterým bylo zamítnuto odvolání K. H. a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Domažlice, odbor Obecní živnostenský úřad (dále jen "MěÚ"), ze dne 23. 1. 2008, č.j. OŽ-6414/2007-37938/2007/Kli, jímž bylo rozhodnuto, že živnostenské oprávnění K. H. (dále jen "žalobce") ohlášením nevzniklo (Poznámka: žalobce dne 26. 11. 2007 ohlásil vázanou živnost - poskytování tělovýchovných a sportovních služeb v oblasti aqua fitness bike). Žalobce totiž dle MěÚ nesplňuje jednu ze všeobecných podmínek provozování živnosti, tj. bezúhonnost podle § 6 odst. 1 písm.
c) zákona č. 455/1991 Sb.; dle § 6 odst. 2 písm.
a) citovaného zákona se totiž za bezúhonného pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody spáchaný, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku. Dle zjištění MěÚ - jak plyne z citovaného rozhodnutí KÚ - byl žalobce rozsudkem Zemského soudu ve Stuttgartu, Spolková republika Německo, ze dne 22. října 1998 sp. zn. 4 KLs 230 Js 8137/98 odsouzen pro trestné činy nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 č. 1, § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4 zákona o drogách, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo v šesti případech, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, čili byl odsouzen za skutek, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 trestního zákona.
Toto odsouzení bylo podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zaznamenáno na rejstříku trestů ČR. V řízení před soudem žalovaný KÚ poukázal na nepřípustnost správní úvahy při aplikaci ustanovení § 6 odst. 1 písm.
c) a odst. 2 písm.
a) zákona č. 455/1991 Sb., jež ji v případech odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce nejméně jednoho roku za úmyslné jednání nepřipouští. Žalobce naproti tomu argumentoval porušením čl. 26 odst. 1 a dále čl. 3 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zpochybnil přijatelnost podmínky bezúhonnosti pro výkon všech živností, jestliže ji Ústavní soud označil za nepřiměřenou pro podnikání v zemědělství (nález
sp. zn. Pl. ÚS 38/04
).
II. Ztotožňuje se s obsahem ústavněprávní argumentace žalobce, Krajský soud přerušil řízení a předložil podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětného zákonného ustanovení. Důvodem tohoto návrhu je tvrzený rozpor mezi zákonným vymezením bezúhonnosti dle § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona a čl. 4 odst. 4 Listiny ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny.
Krajský soud v odůvodnění svého návrhu poukazuje na původní znění § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb, dle kterého "za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen: a) pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, b) pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k povaze živnosti a osobě podnikatele je obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu při provozování živnosti." Dle jeho přesvědčení tato zákonná dikce byla v souladu s Listinou, jelikož "šetřila jejich podstatu a smysl" (čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny); omezení práva podnikat bylo důsledně vázáno na činnosti, které souvisely s trestnou činností, vycházejíc z odůvodnitelného zájmu společnosti na tom, aby alespoň po určitou dobu byla odsouzená osoba zbavena možnosti provádět aktivity v oblasti, v níž porušila zájmy chráněné trestním zákonem. Navzdory tomu však krajský soud upozorňuje - ve vztahu k uvedené původní právní úpravě - na event. rozpor práva správního orgánu rozhodnout o zrušení živnostenského oprávnění s čl. 40 odst. 1 Listiny, jestliže obecný soud rozhodující o vině a trestu neuložil za určité jednání trest zákazu činnosti.
Krajský soud dále poukazuje na zásadní změnu zákona č. 455/1991 Sb. provedenou zákonem č. 356/1999 Sb. s účinností dnem 1. března 2000, jež obsahovala i nové znění § 6 odst. 2 písm. a), dle něhož "za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň jednoho roku". K účelům této zásadní změny odkazuje krajský soud na důvodovou zprávu k návrhu zákona, posléze přijatého pod č. 356/1999 Sb., dle které tímto účelem je "upřesnit stávající nedostatečná a nejednoznačná kritéria, která posuzování bezúhonnosti úzce vázala na souvislost mezi skutkovou podstatou trestného činu a předmětem podnikání nebo na existenci obavy z opakování trestné činnosti při provozování živnosti", a dále dle níž je takto postupováno "s ohledem na současnou obvyklou úpravu bezúhonnosti v českém právním řádu", přičemž "podle dosavadní právní úpravy se bezúhonnost posuzuje podle souvislosti skutkové podstaty trestného činu a konkrétního předmětu podnikání, eventuálně podle obavy z opakování trestné činnosti při provozování živností, což neumožňuje omezit podnikání těch osob, které se dopouštějí trestné činnosti obecně související s podnikáním". V důvodové zprávě bylo konečně vytýkáno předchozí úpravě, že "umožňovala v rámci správní úvahy úřadu příliš subjektivní hodnocení".
Krajský soud dále uvedl, že po obsahové stránce je tato úprava shodná s úpravou současnou, jelikož následnými novelami došlo k ryze formálním formulačním změnám. (Poznámka: Podle novely provedené zákonem č. 167/2004 Sb. ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) znělo: "a) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku" Podle novely provedené zákonem č. 130/2008 Sb. ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zní: "a) pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, nebo ...")
Krajský soud vůči výše zformulovaným důvodům napadené zákonné úpravy namítá, že předchozí právní úprava, tj. úprava před novelou provedenou zákonem č. 356/1999 Sb., nebyla nikterak nedostatečná nebo nejednoznačná; zároveň poukazuje na skutečnost, že obdobnou úpravu obsahuje např. trestní zákon při ukládání trestu zákazu činnosti, pokud jde o souvislost trestného činu s konkrétní činností. Tvrdí, že předchozí úprava umožňovala respektovat specifika toho kterého konkrétního a jedinečného případu. Současně upozorňuje na možnosti metodického vedení správních úřadů při aplikaci § 6 zákona č. 455/1991 Sb. Zvolený legislativní prostředek proto považuje ve vztahu k dosažení zamýšleného účelu za nepřiměřený. Zdůrazňuje, že napadená zákonná úprava nepřihlíží k osobě konkrétního odsouzeného, k druhu podnikatelské činnosti, k účelu trestu, k působení na odsouzeného po propuštění z výkonu trestu, k nutnosti jeho začlenění do běžného občanského života. Nadto znovu upozorňuje i na případný rozpor předmětného zákonného ustanovení s čl. 40 Listiny, podle něhož o vině a trestu za trestné činy rozhoduje soud.
Krajský soud připomíná znění ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) citovaného zákona ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (poznámka: tj. znění po novele provedené zákonem č. 167/2004 Sb. a současné znění uvedeného ustanovení, tj. po novele provedené zákonem č. 130/2008 Sb.) a uvádí, že vzhledem k tomu že je současné znění tohoto ustanovení obsahově zcela shodné se zněním účinným v době vydání napadeného rozhodnutí, navrhuje zrušení zmíněného ustanovení bez ohledu na dobu jeho platnosti.
Ze všech takto vyložených důvodů navrhuje Krajský soud v Plzni ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 356/1999 Sb. i po novelizaci provedené zákonem č. 130/2008, pro rozpor s čl. 4 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny zrušit, a to dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů.
III. Ústavní soud konstatuje, že o obdobném návrhu Krajského soudu v Plzni již rozhodl nálezem ze dne 7. 4. 2009,
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
. Uvedený návrh a jeho petit se týkal zrušení téhož ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), pro rozpor s čl. 4 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny, a to dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů. (Poznámka: šlo dokonce o stejného žalobce ve věci zrušení živnostenského oprávnění ze stejných důvodů, pro které v souzené věci ohlášením nevzniklo živnostenské oprávnění žalobce-stěžovatele.) I argumentace Krajského soudu v Plzni ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 35/05
je shodná s důvody návrhu, které předložil Krajský soud v Plzni v této nyní souzené věci.
V nynějším řízení Ústavní soud v prvé řadě konstatuje naplnění podmínek aktivní legitimace navrhovatele a následně se věnuje petitu návrhu, dikci napadeného právního předpisu a posouzení důvodnosti odmítnutí návrhu dle § 66 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud ve vztahu k dikci § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., platné a účinné do 30. 6. 2008 (tj. ve znění zákona č. 167/2004 Sb., a tedy do nabytí účinnosti zákona č. 130/2008 Sb.) a po 30. 6. 2008 (tj. ve znění zákona č. 130/2008 Sb.) uvádí, že dle ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 27. 3. 2008. Z uvedeného plyne, že v obecným soudem projednávané a rozhodované věci relevantním právem je ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona, ve znění platném a účinném do 30. června 2008.
Ústavní soud poukazuje na to, že k dopadu situací, kdy bylo v mezidobí relevantní zákonné ustanovení změněno či zrušeno, se souhrnně v řízení o konkrétní kontrole norem vyslovil již v nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 38/06
, jak uvedl a blíže odůvodnil v nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 35/02
. Odkázal v něm předně na nálezy
sp. zn. Pl. ÚS 33/2000
a
Pl. ÚS 42/03
a po obsáhlejší argumentaci interpretoval předmětný petit ve smyslu "návrhu na zrušení" ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, platného a účinného do 30. června 2008. Předmětné zákonné ustanovení upravuje právní vztah, ve kterém adresátem tvrzeného důvodu protiústavnosti (čl. 4 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny) je veřejná moc a nikoli subjekt soukromého práva. Proto byly v uvedené věci splněny podmínky řízení o konkrétní kontrole norem dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve smyslu právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezech
sp. zn. Pl. ÚS 33/2000
,
Pl. ÚS 42/03
a
Pl. ÚS 38/06
; není tudíž dán důvod odmítnutí návrhu dle § 66 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud se ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
současně zabýval situací, v níž nedochází ke změně, nýbrž ke zrušení napadeného ustanovení a jeho nahrazení ustanovením (příp. právním předpisem) novým, a to i v případě jejich identického znění. V této situaci poukázal na to, že jestliže normativní existence právního předpisu (platnost) je utvářena jednotou normotvůrcovy vůle a jejího projevu (publikací předpisu), není ani u dvou obsahově identických a v čase po sobě následujících právních předpisů dána i jejich identita normativní (identita platnosti). Vycházeje z tohoto právního názoru, Ústavní soud ustanovení § 67 odst. 1 (příp. § 66 odst. 1) zákona o Ústavním soudu. v obdobných případech i aplikoval (viz např. usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 39/04
). Ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
se rovněž jednalo o případ odlišný. Novelou živnostenského řádu, provedenou zákonem č. 130/2008 Sb., nebyla totiž změněna toliko část ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského řádu, nýbrž celá jeho předchozí dikce byla zrušena a nahrazena dikcí novou (a to jakkoli by i dikce nová z hlediska důvodů posuzování ústavnosti celého ustanovení neobsahovala relevantní změnu). Z uvedeného plyne závěr, dle něhož navzdory obsahové totožnosti, v důsledku absence jednoty normotvůrcovy vůle a jejího projevu, byly v rozhodované věci splněny podmínky řízení o konkrétní kontrole norem dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve smyslu právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezech
sp. zn. Pl. ÚS 33/2000
,
Pl. ÚS 42/03
a
Pl. ÚS 38/06
, tj. přezkumu ústavnosti ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, platného a účinného do 30. června 2008.
Ústavní soud v rámci zkoumání obsahového souladu napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem poukázal - v citovaném nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
- na skutečnost, že se již problematikou bezúhonnosti ve vazbě na čl. 26 Listiny zabýval v nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 38/04
; uvedl mimo jiné, že smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání je ochrana základních práv a svobod třetích osob, avšak samotná tato podmínka musí splňovat hlediska, jež plynou z principu proporcionality pro posouzení normativního prostředku zajišťujícího jedno a omezujícího jiné základní právo či svobodu. Ústavní soud odkázal na ustálenou judikaturu, v níž je (metodologicky) uplatňován princip proporcionality ve třech krocích. V tomto kontextu Ústavní soud ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
dovodil, že napadená úprava jednak svými důsledky vybočuje z mezí sledovaného účelu, jednak svou intenzitou a rozsahem omezuje v kolizi stojící základní právo, a to dokonce v míře, jež zakládá i dotčení v třetím hledisku testu proporcionality, tj. v hledisku poměřování. Ústavní soud uzavřel tak, že ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb. ve znění zákona č. 167/2004 Sb. bylo v rozporu s čl. 26 odst. 1 a odst. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny. Ústavní soud v uvedené souvislosti zdůraznil, že důsledkem tohoto akademického výroku (ostatně v judikatuře Ústavního soudu použitého již vícekrát) je neaplikovatelnost předmětného zákonného ustanovení (je-li v rozporu s ústavním pořádkem nejen zákonné ustanovení, tj. legislativní prostředek, nýbrž i jeho účel). Důsledkem takového výroku je vymezení podmínek, při jejichž splnění lze zákonodárcem zamýšlený účel dosáhnout ústavně konformním postupem, tj. přímou aplikací ústavního pořádku (§ 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu per analogiam).
IV. Ústavní soud, dříve než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
V souzené věci navrhuje krajský soud zrušit ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb.), ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 356/1999 Sb. i po novelizaci provedené zákonem č. 130/2008, pro rozpor s čl. 4 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny, a to dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů. Ústavní soud v části III. tohoto usnesení konstatoval, že v tam popsané věci pod
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
již rozhodl. V oné věci, jak již bylo řečeno výše, se petit návrhu týkal zrušení ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., aniž by byl navrhovatel konkretizoval, kterého z uvedených novelizovaných znění se návrh týká. Ústavní soud v předchozí věci (tj. ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
) zřetelně a jasně dovodil, že předmětem posouzení souladu zákonného ustanovení s ústavním pořádkem nutně musí být ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 167/2004 Sb., které bylo v době rozhodování správních orgánů (tj. do 30. 6. 2008) platné, účinné a tedy aplikovatelné. Ústavní soud proto - poté co dospěl ke zjištění o rozporu napadeného ustanovení (ve znění do 30. 6. 2008) - konstatoval, že toto ustanovení bylo (ve znění zákona č. 167/2004 Sb.) v rozporu s čl. 26 odst. 1, 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny. K argumentaci použité Ústavním soudem ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 35/98
nemá Ústavní soud - se zřetelem na její úplnost - nic, co by k ní dodal.
Ústavní soud v této souzené věci, tj. ve věci sp. zn. Pl.. ÚS 34/08, v části petitu, v níž krajský soud expressis verbis předkládá návrh na zrušení citovaného ustanovení ve znění zákona č. 130/2008 Sb. (a po novelizaci podle zákona č. 356/1999 Sb. - viz dále), neshledává rozdíl od návrhu ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
, který zněl na zrušení předmětného ustanovení bez uvedení jeho konkrétního znění. Tento návrh však Ústavní soud ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
vyložil a zřetelně odůvodnil tak, že se musí jednat o přezkum ústavnosti § 6 odst. 2 písm. a) zákona 455/1991 Sb. platného a účinného do 30. 6. 2008, tj. ve znění novely č. 167/2004 Sb. Ústavní soud ostatně tuto skutečnost uvedl i v enunciátu svého rozhodnutí pod
sp. zn. PL. ÚS 35/08
, neboť konstatoval, že "Ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 167/2004 Sb., bylo v rozporu s čl. 26 odst. 1, 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod". Ústavní soud snad jen pro úplnost dodává - s ohledem na ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., kdy soud při přezkoumávání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu - že se také v této souzené věci musí jednat o návrh na zrušení citovaného ustanovení ve znění novely provedené zákonem č. 167/2004 Sb. Ústavní soud se proto domnívá, že v souzené věci (tj. ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 34/08
) ve vztahu k části petitu týkající se zrušení citovaného ustanovení ve znění zákona č. 130/2008 Sb. nelze - s ohledem na nález Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
a na výše uvedené - dovozovat nic jiného, než to, že se jedná o věc, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl (res iudicata) a návrh je v této části nepřípustný (§ 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud za tohoto stavu usuzuje, že uvedená překážka věci rozhodnuté se vztahuje i k návrhu na zrušení citovaného ustanovení ve znění zákona č. 356/1999 Sb., jehož úprava je po obsahové stránce v zásadě shodná s úpravou citovaného ustanovení ve znění zákona č. 167/2004 Sb. - o němž již rozhodl Ústavní soud pod
sp. zn. Pl. ÚS 35/08
- což uvádí v návrhu i sám Krajský soud v Plzni. Kontrola ústavnosti uvedeného ustanovení tak obsahově a meritorně zasáhla citované ustanovení i v podobě novely provedené zákonem č. 356/1999 Sb. Ústavní soud proto uzavírá, že (materiálně vzato) se i v tomto případě jedná o překážku věci rozhodnuté. Kromě toho (a navíc) Ústavní soud dodává, že ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb. ve znění zákona č. 356/1999 Sb. není již (a nebylo již ani v době rozhodování správních orgánů) v podobě znění platného a účinného.
Jedná se tedy i v tomto směru - a to z téhož důvodu - o návrh nepřípustný.
Proto Ústavní soud návrh na zrušení v záhlaví uvedeného zákonného ustanovení jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2009
František Duchoň
předseda senátu