Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1326/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.1326.09.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against tax court ruling on burden of proof in VAT refund case.

Numero d'incarto III.ÚS 1326/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a taxpayer challenging a Supreme Administrative Court decision denying a VAT refund. The taxpayer argued that the tax authority's refusal to accept evidence due to missing documents violated constitutional rights, while the tax authority contended the taxpayer failed to meet the burden of proof. The Court found no violation of constitutional provisions because the lower courts correctly applied the burden of proof rules and the taxpayer did not substantiate their claims.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when the lower court has correctly applied the burden of proof and the applicant failed to substantiate their claims.

Parole chiave

Generato dall'IA
burden of proof VAT refund tax authority constitutional complaint administrative law evidence submission taxpayer rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl.
čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky
čl. 4 Ústavy České republiky
3 a čl. 4 Ústavy České republiky.
§ 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního
Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu vymezeném v § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a důvodně tuto stížnost neshledal opodstatněnou.
§ 31 odst. 8 a 9 daňového řádu
V obsáhlém odůvodnění, za použití § 31 odst. 8 a 9 daňového řádu, judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, vyložil obsah povinností daňových subjektů v daňovém řízení - zhodnotil v předmětném řízení postavení stěžovatele jako nositele důkazního břemene, tj.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. června 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele K. Ch., zastoupeného Mgr. Vítem Burešem, advokátem se sídlem v Brně, Dobrovského 50, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2009 č. j. 5 Afs 47/2008-73, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, kterým Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2007 č. j. 31 Ca 61/2005-49, jímž nevyhověl jeho podanému odvolání ve věci dodatečného vyměření daně z přidané hodnoty v celkové částce 183.150,- Kč. Uvedl, že příslušným správcem daně byl vyzván k předložení daňových dokladů za kontrolovaná období, poněvadž mu však byla většina těchto dokladů odcizena, dostal se v důkazní situaci do ztíženého postavení. Výzvě se snažil vyhovět tím, že správci daně předložil peněžní deníky, leasingové smlouvy, vč. kopií žádostí o vystavení opisů daňových dokladů a výpisů faktur od různých obchodních partnerů, opisů daňových dokladů včetně dalších dokladů účetnictví. Z takto předložených materiálů správce daně při svém rozhodování uznal mimo jiné jako relevantní existenci záznamů uvedených v záznamní povinnosti k DPH a v peněžním deníku, avšak neuznal, že na základě takto předložených daňových dokladů byl on, jako plátce daně, oprávněn uplatnit daňový odpočet. S tímto stanoviskem se ztotožnil i Krajský soud v Brně, proti jehož rozsudku podal kasační stížnost. Nejvyšší správní soud stížnost zamítl, nepřiznal mu právo na náhradu nákladů řízení a v odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že v rámci dokazování nebylo možno vyjít z výslechu svědkyň pro povšechnost a nekonkrétnost jejich výpovědi. S jeho v kasační stížnosti uplatněnými námitkami se soud dle jeho přesvědčení nevypořádal. Proto považuje napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i celé řízení v předmětné věci, za rozhodnutí, jež jsou v rozporu s čl. 11 odst. 5, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy České republiky.

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu vymezeném v § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a důvodně tuto stížnost neshledal opodstatněnou. V obsáhlém odůvodnění, za použití § 31 odst. 8 a 9 daňového řádu, judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, vyložil obsah povinností daňových subjektů v daňovém řízení - zhodnotil v předmětném řízení postavení stěžovatele jako nositele důkazního břemene, tj. jako nositele povinnosti daň přiznat a v daňovém řízení svá tvrzení doložit, označil také povinnosti správce daně a při aplikaci uvedených ustanovení a z nich vyplývajících zásad dospěl ke shodnému závěru, k jakému dospěl Krajský soud v Brně, podle něhož stěžovatel důkazní břemeno neunesl, když ani k jeho přesunu na správce daně nedošlo. V dalším se vypořádal s námitkou stěžovatele, týkající se aplikace § 19 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, jakož i s námitkou, vztahující se k postupu správce daně při provádění daňové kontroly. Na odůvodnění rozsudku, které je vyčerpávající a přiléhavé, lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. června 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu