Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2967/08 ECLI:CZ:US:2009:1.US.2967.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated in prostitution trafficking conviction.

Numero d'incarto I.ÚS 2967/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the petitioner's constitutional complaint regarding a conviction for prostitution trafficking and conspiracy. The petitioner argued that lower courts failed to address social context and prosecutorial opinions on the existence of a criminal group. The Court found the High Court's detailed analysis of criminal conspiracy elements and social danger to be constitutionally sound and persuasive.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded when the appealed decision is logical, convincing, and free from arbitrariness without violating the right to a fair trial.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal right to fair trial prostitution trafficking conviction criminal conspiracy elements social danger assessment free evaluation of evidence High Court review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Františkem Korandou, advokátem v Plzni, Františkánská 7, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 350/2008 ze dne 20. srpna 2008, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 368/2006 ze dne 7. března 2007 a proti rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. 9 T 46/2005-2629 ze dne 20. března 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 350/2008 ze dne 20. srpna 2008, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 368/2006 ze dne 7. března 2007, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Tachově č. j. 9 T 46/2005-2629 ze dne 20. března 2006 a podle § 259 odst. 3 trestního řádu jím bylo znovu rozhodnuto o vině a trestu stěžovatele a dalších obžalovaných. Rozsudkem soudu prvního stupně byl stěžovatel (s dalšími obžalovanými) uznán vinným spácháním trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona, trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 odst. 3 písm. a), c) trestního zákona a trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) trestního zákona. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřoval stěžovatel zejména v následujících skutečnostech:

Stěžovatel poukázal na současný stav společenského myšlení, kdy oblast poskytování erotických služeb je obvyklá v demokratickém ovzduší i u států s poměrně vyhraněným katolickým světonázorem a může být sice předmětem kritiky, ale nelze jí zabránit. (Jde o přechod těchto služeb z ulice do veřejných domů.) Namítal, že s ohledem na důkazní stav věci dokumentovaný odposlechy Policie ČR byl v podstatě sanován stav, proti kterému státní zástupce žalobou protestoval. Dále uvedl, že další obdobné penziony "úspěšně" fungují a je v podstatě na úvaze policejních orgánů a státních zástupců, koho si vyberou k represi. Poukázal i na stanovisko Nejvyšší státní zástupkyně, která v předmětné věci neshledala naplnění skutkové podstaty zločinného spolčení účastníků. Stěžovatel proto tvrdí, že obecné soudy, zejména Nejvyšší soud, se dostatečně relevantním způsobem nevypořádaly s námitkami o neexistenci zločinného seskupení.

Navrhl proto, aby Ústavní soud všechna napadená rozhodnutí zrušil.

II. Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že námitky v ústavní stížnosti se v zásadních bodech shodují s těmi, které stěžovatel uvedl v dovolání. Konstatoval, že stěžovatel bagatelizuje nebezpečnost činu vykazujícího znaky trestného činu kuplířství a dovozuje, že okolnosti, za nichž byl spáchán, jej nedovolují posoudit i jako trestný čin účasti na zločinném spolčení. Nejvyšší soud zdůraznil, že na tyto výhrady reagovaly obecné soudy na všech úrovních, a proto odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Konstatoval rovněž, že se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal i s odlišným názorem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Krajský soud v Plzni ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti poukázal na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž jsou uvedeny veškeré skutečnosti, o něž opřel své závěry o vině a trestu ve vztahu ke stěžovateli. Okresní soud v Tachově se k věci samé nevyjádřil.

Krajské státní zastupitelství v Plzni ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že obecné soudy rozhodovaly v souladu se zákonem a napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelova základní práva. Okresní státní zastupitelství v Tachově konstatovalo, že stěžovatel v zásadě neuvedl jediný konkrétní případ, kterým by obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces. Námitky uváděné stěžovatelem směřují pouze vůči hodnocení společenské nebezpečnosti jednání odsouzených a byly uplatněny v průběhu jednání před obecnými soudy. Nejvyšší státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo.

Za tohoto stavu nevzal Ústavní soud uvedená vyjádření za základ svého rozhodnutí, neboť nic nového - oproti napadeným rozhodnutím - nepřinášela.

III. Z napadeného rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. 9 T 46/2005-2629 ze dne 20. března 2006 vyplývá, že stěžovatel spolu s dalším obžalovaným byli uznáni vinnými, že založili zločinné spolčení a účastnili se činnosti takového spolčení, dále že jiného zjednali k provozování prostituce, kořistili z prostituce provozované jiným, spáchali takový čin na osobě mladší než 18 let a získali takovým činem značný prospěch a konečně že z nedbalosti vydali osobu mladší 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že jí umožnili vést nemravný život, čímž spáchali trestný čin účast na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona, trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) trestního zákona a trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) trestního zákona. Za uvedené skutky byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku nepodmíněně a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 2.000.000,- Kč. K výkonu trestu byl zařazen do věznice s ostrahou.

K odvolání stěžovatele a dalších obžalovaných Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 8 To 368/2006 ze dne 7. března 2007 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a trestu ve vztahu ke stěžovateli a dalším obžalovaným a znovu rozhodl tak, že stěžovatele s dalším obžalovaným uznal vinnými z účasti na činnosti zločinného spolčení, z kořistění z prostituce provozované jiným, ze spáchání takového činu na osobě mladší než 18 let a ze získání takovým činem značného prospěchu, čímž spáchali trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona a trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) trestního zákona. Za uvedené skutky byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku a k jeho výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 1.500.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, byl mu uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců.

(Skutkově šlo - mimo jiné - o následující:

obžalovaní J. K., L. K. společně participovali na společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností za účelem dosažení zisku, které existovalo nejméně od 15. ledna 2004 do 18. prosince 2004 a spočívalo v organizování a provozování pohlavních styků za úplatu v nočních klubech O. v R. a M. v R., v okrese Tachov, v němž podle své pozice plnili konkrétně určené úkoly, část zisku pocházející z této trestné činnosti si rozdělovali, přičemž na činnosti tohoto společenství se podíleli tak, že

obžalovaní J. K. a L. K. nejméně od 15. 1. 2004 do 8. 10. 2004 prostřednictvím společnosti D5-GASTRO, s. r. o., se sídlem v Rozvadově č.p. 216, jejímiž byli oba společníky a obžalovaný J. K. též jednatelem, poskytli objekty nočních klubů O. a M. k organizování a provozování prostituce obžalovaným V. M., J. Š. a odsouzenému M. P., jemuž uvedenou práci nabídl obžalovaný J. K., přičemž v uvedeném období, v němž se věnovalo v klubu O. prostituci nejméně čtyřicet žen a v klubu M. nejméně čtyřicet pět žen české i cizí státní příslušnosti, z nichž jednou byla v klubu O. v přesně nezjištěné době od 8. 10. 2004 M. Š., osobně či telefonicky kontrolovali a řídili činnost uvedených klubů přes jimi určené provozovatele, včetně toho, že s odsouzeným M. P. dojednali v přesně nezjištěné době v srpnu 2004 změnu systému inkasování finančních prostředků z prostituce v klubu M., a podle svých požadavků přebírali od obžalovaných V. M., J. Š. a odsouzeného M. P. část plateb získaných od zákazníků prostitutek a tyto peníze používali pro úhradu části nákladů spojených s provozem a údržbou uvedených klubů, pro platby osobám podílejícím se na provozování prostituce v uvedených klubech a dále týdně nejméně 100.000,- Kč pro svoji potřebu.)

Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 350/2008 ze dne 20. srpna 2008 odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud nesouhlasil s názorem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhující vyhovět dovolání - též - stěžovatele, neboť prý nešlo o zločinné spolčení s vnitřní organizační strukturou (ve smyslu zločinecké organizace) a jednání stěžovatele podle ní údajně spolehlivě nevykazuje ani znaky trestného činu kuplířství. Nejvyšší soud uvedené námitky podrobně rozebral na str. 13-18 napadeného usnesení a vyvracel je.

IV. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel zejména poukázal na odlišný názor na podstatu účasti na zločinném spolčení, který byl obsažen ve vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, a namítl, že se dovolací soud s tímto názorem dostatečně nevypořádal. Ústavní soud této námitce stěžovatele - s poukazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu - nepřisvědčil. Dovolací soud se velmi podrobně zabýval rozborem znaků tzv. zločinného spolčení, přezkoumal v této souvislosti závěry obecných soudů nižších stupňů a velmi detailně zkoumal jednotlivé námitky státní zástupkyně (s. 13-18 rozhodnutí Nejvyššího soudu). Ústavní soud považuje uvedený rozbor za ústavně konformní, takže napadenými rozhodnutími k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nemohlo dojít. Argumentace Nejvyššího soudu je přesvědčivá a jasná, takže postačí na ni odkázat a není třeba ji na tomto místě znovu reprodukovat.

Další námitky stěžovatele lze charakterizovat jako námitky, které směřují proti posouzení žalovaného činu jako trestného činu kuplířství; stěžovatel zejména tvrdí, že jeho činnost nevykazovala znaky činu nebezpečného pro společnost s poukazem na vyvíjející se názory společnosti na poskytování erotických služeb. Ústavní soud se nemohl ztotožnit ani s těmito námitkami. V předmětné věci se nejednalo - jak vyplývá z provedeného dokazování - o "pouhé" poskytování erotických služeb; činnost stěžovatele a dalších obžalovaných byla stíhána právě proto, že vykazovala znaky trestného činu kuplířství, a nelze ji označit za "poskytování erotických služeb", ale za kuplířskou činnost, která je pro společnost nebezpečná. Obecné soudy se otázkou posouzení společenské nebezpečnosti jednání stěžovatele i dalších obžalovaných velmi podrobně zabývaly, jejich skutkové i právní závěry jsou postaveny na skutečnostech zjištěných v souladu se zásadami ovládajícími trestní proces, zejména pak se zásadou volného hodnocení důkazů tak, jak je vymezena v ustanovení § 2 trestního řádu. Ústavní soud dospěl k závěru, že i zde aplikovaly obecné soudy běžné právo ústavně konformním způsobem a jejich rozhodnutí proto nebyla způsobilá právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny porušit.

Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou srozumitelná, logická, přesvědčivá, nemají znaky svévole a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými není dán ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2009

František Duchoň

předseda senátu