Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1095/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1095.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding enforcement of court order and penalty for property violation.

Numero d'incarto IV.ÚS 1095/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Regional Court's confirmation of a lower court's penalty order. The applicant argued that the preliminary injunction was only served on his lawyer, rendering the title unenforceable, and that he should not be penalized for violating a court order issued after the enforcement request was filed. The court found the complaint unreasonable, noting that the Regional Court properly addressed the applicant's repeated arguments and corrected procedural errors from the first instance, thereby resolving the case without needing constitutional intervention.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the Constitutional Court finds them clearly unfounded after verifying that lower courts have adequately addressed the applicant's arguments and corrected procedural errors.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint unenforceable title preliminary injunction penalty enforcement procedural error correction length of proceedings property violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti ing. J. T., zastoupeného JUDr. Martinem Alešem, advokátem, AK se sídlem Houškova 30, 326 00 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2009 sp. zn. 15 Co 59/2009 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označeného usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 8. 2008 čj. 71 E 2193/2003-273.

Ze shora citovaného usnesení Okresního soudu Plzeň-město a v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Plzni přiložených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Vrchní soud v Praze předběžným opatřením, usnesením ze dne 29. 3. 2000 čj. 11 Cmo 593/99-146, zakázal stěžovateli prodat, pronajmout, vložit do obchodní společnosti, zastavit, či jinak zatížit konkrétně označenou nemovitost (OD Luna Plzeň-Bory). K vymožení této povinnosti byl proti stěžovateli jako povinnému nařízen v říjnu 2003 výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 50 000,- Kč (rozhodnutí nabylo právní moci v únoru 2005). Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani nadále zákaz soudu nerespektoval a v pronájmu nemovitosti dál pokračoval, uložil mu Okresní soud Plzeň-město k návrhu oprávněné obchodní společnosti Magnumex, s. r. o., Liberec, shora označeným usnesením další pokutu, a to ve výši 100 000,- Kč. Krajský soud v Plzni ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na to, že předběžné opatření bylo doručeno pouze jeho právnímu zástupci (a katastrálnímu úřadu), a nikoliv přímo jemu, přestože je osobou, které je ukládána povinnost, z čehož dovodil, že titul není vykonatelný. Krajskému soudu vytknul, že potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město o nařízení výkonu rozhodnutí, přestože výkon již nemusel být nařizován, a vyslovil přesvědčení, že nemůže být pokutován za jednání představující porušení zákazu uloženého předběžným opatřením, které nastalo po podání návrhu na výkon rozhodnutí. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel upozornil na délku nalézacího řízení, v jehož rámci bylo vydáno předběžné opatření, s tím, že je nejméně po dobu devíti let omezen v činnosti (pronájmu nemovitosti), která představuje jediný zdroj jeho příjmu.

Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Plzni z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni vyplynulo, že stěžovatel předložil Ústavnímu soudu námitky, které již předestřel, a to opakovaně, v řízení před obecnými soudy. Ústavní soud ověřil, že Krajský soud v Plzni na tvrzení stěžovatele reagoval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s jednotlivými námitkami přiměřeným a přezkoumatelným způsobem vypořádal. Napadené rozhodnutí nenese žádné stopy svévole či interpretační libovůle, ani žádného jiného pochybení, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu. Ústavní soud proto na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni odkazuje a pouze dodává, že titul samotný ani rozhodnutí o nařízení jeho výkonu stěžovatel relevantním způsobem (ústavní stížností proti nim směřující) nezpochybnil.

Pokud stěžovatel namítl, že Okresní soud Plzeň-město opakovaně nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty, ač podle Krajského soudu v Plzni tak činit neměl, neboť k nařízení výkonu rozhodnutí došlo již uložením prvé pokuty, jde sice o námitku případnou, nicméně neschopnou posunout věc do ústavně právní roviny. Pro Ústavní soud bylo rozhodující zjištění, že procesní, ryze formální, pochybení soudu I. stupně napravil Krajský soud v Plzni, který v odůvodnění svého rozhodnutí odkazem na příslušné zákonné ustanovení (§ 351 o. s. ř.) uvedl věc na pravou míru.

Upozornění stěžovatele na délku, po kterou trvá řízení ve věci, nebylo v projednávané věci relevantní a Ústavní soud se jím nezabýval.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. května 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu