Constitutional complaint dismissed due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement under Constitutional Court Act.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's complaint because the submission was unintelligible and failed to meet procedural requirements, specifically the mandatory representation by a lawyer. The applicant had previously filed similar complaints without counsel and was repeatedly warned that failure to correct these defects would result in rejection. The court rejected the request for repeated warnings, deeming the applicant's continued insistence on new instructions an inefficient and formalistic approach.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Ústavní stížnost musí být podána v zastoupení advokáta; opakované poučení o této povinnosti není nevyhnutelné, pokud stěžovatelka již v předchozích řízeních dostala podrobné informace o tom, že Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokáta.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 29. května 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 18. 5. 2009 doručeno podání stěžovatelky, které bylo obsahově zcela nesrozumitelné a celkově nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Stěžovatelka zejména nebyla zastoupena advokátem ve smyslu ust. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Z příslušných databází Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatelka se na Ústavní soud obracela již opakovaně s ústavními stížnostmi trpícími vadou spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti; k odstranění vytýkaných vad však nedošlo (viz usnesení ve věci
sp. zn. I. ÚS 487/05
a
sp. zn. II. ÚS 480/03
).
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyslovil názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v několika případech předchozích.
Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení I. ÚS 823/06,
I. ÚS 494/07
,
II. ÚS 493/07
,
III. ÚS 613/07
,
IV. ÚS 631/07
,
III. ÚS 681/07
,
III. ÚS 710/07
,
II. ÚS 1927/07
).
Ústavnímu soudu proto nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2009
JUDr. Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj