Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and formal defects.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to annul the Supreme Court's decision because the filing lacked mandatory lawyer representation and failed to meet formal requirements. Although the applicant had previously been advised of these procedural rules in similar cases, the Court deemed repeated individual warnings ineffective and formalistic. Consequently, the Court dismissed the complaint under § 43(1)(a) of the Constitutional Court Act, noting that adverse procedural consequences apply only if the defect cannot be remedied.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.; § 34, § 72 odst. 6 a § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint filed without mandatory lawyer representation and lacking formal requirements is inadmissible, and the Court may dismiss it without a hearing if the defect persists despite prior warnings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci návrhu J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2009 č. j. 30 Cdo 1111/2009-38, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 5. 2009, se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu. Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci návrhů vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 56/06
,
II. ÚS 256/06
,
II. ÚS 2521/07
,
I. ÚS 3016/07
,
III. ÚS 272/08
,
I. ÚS 3040/08
).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelových věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2009
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj