Constitutional Court dismisses appeal claiming evidence evaluation violated fair trial rights in criminal case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings in a criminal proceeding. The applicant argued that evidence was improperly assessed and that the principle of in dubio pro reo was violated, claiming a breach of fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court found the complaint manifestly unfounded because the Supreme Court did not identify extreme contradictions between evidence and factual findings, and its reasoning aligned with established case law.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding the evaluation of evidence in criminal proceedings are manifestly unfounded if the Supreme Court's assessment of evidence does not exhibit extreme contradictions or irrationality.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele P. Ch., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem se sídlem 28. října 150/2663, 722 00 Ostrava-Moravská Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2009 sp. zn. 7 Tdo 1534/2008, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2008 č. j. 6 To 18/2008-3126 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. října 2007 č. j. 1 T 135/2002-2973, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci, s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím i odvolacím soudem byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy, přičemž v té souvislosti a se shodnými důsledky rovněž nedošlo (v jeho neprospěch) vyhodnocení dalších důkazů. V rámci této argumentace předestřel svou vlastní skutkovou verzi, jejímž pohledem měly být posouzeny, a dovolával se zásady in dubio pro reo.
Z těchto důvodů mělo dle tvrzení stěžovatele dojít, takto i posléze ze strany Nejvyššího soudu, k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se následně domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí ve výrocích jeho se týkajících nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatele jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu [265i odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Svůj závěr podložil tím, že ve vztahu k prokázání jednání přičítaného stěžovateli, podřazeného pod ustanovení § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., nezjistil extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž uvedené stanovisko náležitým způsobem odůvodnil (s. 6-9 napadeného usnesení). V důsledku toho uzavřel, že stěžovatelem konstruované námitky tudíž pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
Tento Nejvyšším soudem prezentovaný náhled na dosah dovolacího důvodu zakotveného v citovaném ustanovení nevybočuje z intencí judikatury Ústavního soudu (srov. kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 55/04
,
II. ÚS 193/04
,
IV. ÚS 216/04
,
II. ÚS 29/06
).
Vycházeje z důsledků plynoucích z usnesení ze dne 21. října 2008
sp. zn. III. ÚS 2167/08
, adresovaného stěžovateli, zabýval se Ústavní soud (toliko výjimečně pro tyto procesní okolnosti) jeho námitkami rovněž i ve vztahu k napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. V daném ohledu extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku tamního soudu o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními ani Ústavní soud neshledal (srov. kupř. nálezy ve věcech
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95
,
II. ÚS 182/02
,
II. ÚS 539/02
,
I. ÚS 585/04
,
II. ÚS 283/06
,
II. ÚS 566/06
a další).
(Pro úplnost se dodává, že rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. října 2007 č. j. 1 T 135/2002-2973 byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě 29. dubna 2008 č. j. 6 To 18/2008-3126 v části týkající se stěžovatele zrušen; jeho přezkum je tak z povahy věci vyloučen.)
Pro tyto důvody bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu